Říjen 2012

Meg Cabotová - Velikost L - Pár kilo navíc nikoho nezabije

28. října 2012 v 10:31 | Kattys |  Přečteno
Aby to nevypadalo, že si do hlavy cpu jen samou "těžkou" literatuŕu, je na čase představit i lehčí žánr a to přímo detektivku Meg Cabot, Velikost L. Nezastírám, že jsem si knížku koupila vyloženě kvůli názvu. Už léta bojuju s kilogramy a zatím prohrávám vysoko na body, takže jsem si jen tak pro zábavu chtěla počíst o podobně postižené osůbce, i když tedy velikost L, tu bych brala všema deseti a hrdě kráčela ulicemi. :)


Kniha kupodivu splnila má očekávání, hrdinka kromě vyšetřování vraždy zápasila s přibývajícími kily a to poměrně dost humorně. Zvrat přišel až ve chvíli, kdy jsem si přečetla doslov. Autorka měla potřebu podělit se se mnou o svou vizi hlavní hrdinky, bývalé popové hvězdičky lehce při těle. Sdělila mi totiž v doslovu, že při psaní měla před očima Britney Spears. Koneckonců proč ne, o zpěvačce nic nevím, ale od momentu, kdy jsem si to jméno poprvé přečetla, vidím až dosud sympatickou Heather jinýma očima. Nemám číst doslovy, dobře mi tak! :-)


"Ehm, promiňte. Je tu někdo?" Dívka v kabince vedle mě má hlásek jako veverka. "Haló?"
Zní to přesně, jako by mluvila veverka.
Slyším, jak se k ní blíží prodavač, klíče na řetízku mu při každém kroku melodicky zacinkají. "Už jsem tady. Můžu vám nějak pomoct?"
"Jo." Dívčin hlas zbavený těla - i když pořád zní jako hlásek veverky - přeletí přepážku mezi našimi dvěma kabinkami. "Poslyšte, máte tady nějaký džíny ve velikosti menší, než je tahle nejmenší?"
Strnu, v džínách, do nichž se snažím nasoukat, mám zatím jen jednu nohu. Páni. Zdá se mi to, nebo právě zazněla hluboká existenciální otázka? Protože co může být menší než to, co je nejmenší? To se dostáváme do záporných hodnot, no ne?
No dobře, už je to nějaký ten pátek, co jsem měla na škole matiku. Ale i tak si pamatuju, že jsme si kdysi kreslili takovou osu a ta měla uprostřed nulu a...
"Protože," vysvětluje veverčí hlásek Menší než nejmenší prodavači, "já mám normálně velikost XXS a ty džíny na mně totálně plandaj. Přijde mi to nějaký divný. Vím naprosto jistě, že jsem od tý doby, co jsem tu byla naposledy, nezhubla."
Menší než nejmenší má pravdu, dojde mi, když se dosoukám do džín, které si právě zkouším. Už se ani nepamatuju, kdy jsem se do kalhot velikosti S narvala naposledy. No jo, dobře, tak teda pamatuju. Ovšem na to období nevzpomínám zrovna s láskou.
Čím to jenom bude? Normálně nosím dvaačtyřicítku, tedy velikost L... jenže tady jsem si velikost L zkusila a z těch kalhot jsem málem vypadla. A totéž se mi stalo i s velikostí M. Je to vážně zvláštní, protože poslední dobou jsem rozhodně žádnou dietu nedržela - leda byste počítali to, že jsem si dneska při snídani do svého obvyklého ranního latté nasypala místo cukru umělé sladidlo.
Je mi ale naprosto jasné, že bageta se smetanovým sýrem a slaninou, kterou jsem k tomu přikusovala, účinky umělého sladidla hravě vyrušila.
Do tělocvičny jsem poslední dobou taky ani nepáchla. ne že bych necvičila, to samozřejmě ano. Jenom prostě necvičím v tělocvičně. A vůbec, člověk spálí chůzí stejný počet kalorií jako běháním. Takže proč běhat? Už dávno jsem si spočítala, že když kolem oběda zajdu do sýrařského obchodu Murray´s o pár ulic dál, abych zjistila, jaké sendviče tam zrovna mají, trvá mi ta procházka přesně deset minut.
A procházka od Murray´s k butiku Betsey Johnsnové na Wooster Street, kde se chci podívat, na co jsou slevy (miluju její věci ze strečovbého sametu!) - to máme dalších deset minut.
A pak se od butiku na Brodwayi vydám do Dean & Deluca, abych si tam dala po obědě kapučíno a abych zjistila, jestli mají tu pomerančovou kůru v čokoládě, co ji tak miluju - to máme dalších deset minut.
A tak dále, a než se člověk vzpamatuje, má za sebou celých šedesát minut cvičení. Kdo říká, že se ta nová vládní doporučení, že se člověk má denně alespoň hodinu hýbat, dají jenom těžko dodržovat? Když to dokážu já, dokáže to každý.
Na druhou stranu je možné, abych díky všem těm procházkám dokázala zhubnout o celé dvě velikosti? Jistě, od té doby, co musely čokoládové pralinky v plechovce na cukroví na mém stole uvolnit místo bezplatným prezervativům ze Studenstkého zdravotního střediska, omezila jsem svou denní dávku tuků o dobrou polovinu. Ale stejně je to divné.
"Víte, slečno," říká prodavač veverce Menší než nejmenší, "tyhle džíny jsou elastické. To znamená, že si musíte zkusit kalhoty o dvě velikosti menší, než normálně nosíte."
"Cože?" Menší než nejmenší zní naprosto zmateně. Vůbec se jí nedivím. Jsem na tom stejně. Znovu se mi před očima objevuje číselná osa.
"Víte, to je tak," vysvětluje prodavač trpělivě, "jestli normálně nosíte strečové džíny velikosti XS, u těchhle byste měla zkusit XXXS."
"Tak proč tam prostě nenapíšete tu normální velikost?" vyptává se Menší než nejmenší - vcelku logicky, alespoň podle mého názoru. "Jako, že když je XXXS ve skutečnosti XS, proč na ty kalhoty prostě nedáte cedulku XS?"
"My tomu říkáme źeštíhlující číslování´," ztiší prodavač dramaticky hlas.
"Jakýže číslování?" diví se Menší než nejmenší, dokonce promluví i hlubším hlasem. Tedy alespoň do té míry, do jaké je veverka schopná hlubším hlasem promluvit.
"Však víte," špitá prodavač Menší než nejmenší do ouška. Ale já ho stejně slyším. "Ty korpulentnější zákaznice jsou blahem bez sebe, když se vejdou do velikosti S. Ve skutečnosti ale samozřejmě pořád mají velikost L, chápete?"
Tak počkat. Cože to řekl?
Rozrazím dveře své kabinky, ještě než mám čas si to pořádně promyslet.
"Já mám taky elko," slyším sama sebe vybafnout na prodavače, který vypadá vyplašeně. A není divu, řekla bych. Ale stejně... "Co je na tom špatnýho, když má člověk velikost L?"

Postcrossing - Holandsko, Bělorusko, Německo, Španělsko, Slovinsko, Polsko, Belgie, Taiwan

27. října 2012 v 23:15 | Kattys |  Postcrossing
Konečně se mi podařilo dohnat pohlednicovou prodlevu, takže teď už se nacházíme v reálném postcrossingovém čase. :)

Stella z Holandska má na svém profilu uvedeno, že je jí osmnáct a umí holandsky, anglicky, švédsky, německy, francouzsky, španělsky, a to mám ještě pocit, že pochází z Finska, takže další řeč do sbírky. Ach jo. :)


Ve stříbrné... Naeem Khan

27. října 2012 v 0:11 | Kattys |  Po červeném koberci...
Původně jsem měla v úmyslu s červeným kobercem ještě chvilku počkat, ale když jsem uviděla Kelly Reilly a její stříbřité šaty, změnila jsem rozhodnutí.

Kelly Reilly, Flight LA Premiere 2012
Naeem Khan

A právě teď je ta pravá chvilka představit si autora té nádherné róby, Naeema Khana.


Naeem Khan, narozen v Indii, ročník 1958, vlastní módní značka od roku 2003, žije a pracuje v New Yorku. A že mu ta práce ale jde od ruky. :)






Naeem Khan, Resort 2013

Vladimír Renčín

26. října 2012 v 21:55 | Kattys |  Štětce
A tak si dáme trochu humoru. :)


Když jsem nostalgická... :-)

25. října 2012 v 21:52 | Kattys |  Noty
Nevím proč, ale dneska mám vzpomínavou... asi že se blíží listopad, budu bilancovat... ;-)










Už zase pohledy :)

20. října 2012 v 18:02 | Kattys |  Postcrossing
Právě jsem si vylosovala dvacet nových postkrosařů, kterým pošlu pohlednici, a tak by to možná chtělo vyřídit resty, než začnou přicházet spousty dalších pohledů. :)

Poděkovala jsem Peterovi z Německa za pěknou pohlednici, ale zároveň mu oznámila, že do tohoto dopravního prostředku by mě nedostal ani párem volů. Vy byste se svezli? :)


Černobílý Andrej

20. října 2012 v 12:19 | Kattys |  Tváře
Tenhle název článku se tady už určitě objevil, jen se mi prostě nechtělo vymýšlet nic originálního, Andrej pochopitelně vypadá neodolatelně i naprosto bezbarvý. :)




Plná náruč pohledů :)

19. října 2012 v 23:33 | Kattys |  Postcrossing
A už jsem tady s další várkou pohledů, nějak se mi pořád nedaří dostat se do pohlednicové současnosti, jsem ve skluzu. :)

Proto také letní pohled na podzim, ovšem Britta z Německa moře správně načasovala - v červenci. :)


Fialová je dobrá :-)

18. října 2012 v 21:17 | Kattys |  Asi tak nějak...

Když já vážně, ale jako vážně úplně vážně nemám v šatníků vůbec nic fialového! Fakt nic! Doufám, že bude stačit alespoň manželův kapesník. Čest naší rodiny zachraňuje jako vždy moje dítko milované, dokonce i slipy jsem mu na zítřek připravila purple. ;-)

Neděle s Hamletem - Karel Kryl - Rakovina

14. října 2012 v 16:36 | Kattys |  Neděle
Už jen pro ten děsivý výsledek voleb.


Pohledy

14. října 2012 v 1:35 | Kattys |  Postcrossing
Nejvyšší čas předvést další úlovky, nějak to flákám, já vím. :)

A začneme vzpomínkou na léto v podání Leily z Finska. Idylka, že? :-)



Prostě Andrej

13. října 2012 v 17:45 | Kattys |  Tváře
Zásah přímo na komoru. Ostatně tak jako vždy v Andrejově případě. :)




Snídaně s ... :-)

13. října 2012 v 16:39 | Kattys |  V obraze...
Vstávám před pátou, takže tohle by asi nešlo. Možná o víkendu, jenže to mám pocit, že nejlépe by bylo vstát až k obědu. Nebo k večeři? :-)


Sandra Sinclair,Canada, z cyklu Breakfast

Ve žluté... Angel Sanchez

12. října 2012 v 23:10 | Kattys |  Po červeném koberci...
Kdyby šlo o to, poznat na první pohled filmové hvězdy šedesátých a sedmdesátých let, třeba Jeanne Moreau, Monicu Vitti, Silvanu Mangano, či Jean Seberg, to bych se s klidem mohla přihlásit do jakékoliv soutěže, Ovšem se současnými hvězdami a hvězdičkami mám trošku potíž. Nějak se mi ty tváře pletou a většinou vůbec netuším, kam je zařadit. Ne však tuto půvabnou mladou ženu. Jako nadšený The Big Bang Theory sledovatel mám jasno. Kaley Cuoco - Penny. :)


Kaley Cuoco - Emmy Awards 2012
Angel Sanchez

Angel Sanchez - venezuelský architekt a módní návrhář, od roku 1997 sídlící v New Yorku.


A New York mu zřejmě svědčí, protože šatky navrhuje opravdu moc a moc pěkně. :-)






Angel Sanchez, Fall 2012

Neděle s Hamletem - Petr Barna - Albertville 1992

7. října 2012 v 10:41 | Kattys |  Neděle
Když už jsem včera nakousla krasobruslení (a to jsem vás ještě šetřila, připadám si jak bublající papiňák), můžeme dnes pokračovat. :) U příležitosti návratu Johnnyho Weira na ledovou plochu po dvou dlouhých letech (tak mu to včera slušelo!) jsem zavzpomínala na své oblíbené bruslaře a náhodou narazila na jízdu Petra Barny z roku 1992.

Kdyby tady byl bystrý čtenář, zajisté by se zeptal, co má Petr Barna společného s mým nedělním Hamletem. Odpovím jednoduše. Stačí se podívat na Barnův kostým :)


Wanastowi vjecy - Kouzlo

7. října 2012 v 10:10 | Kattys |  Noty
Vůbec nevím proč. Proč zrovna dnes. Možná i proto, že Klára Issová je tady prostě nádherná! :-)


Johnny Weir - Welcome To My World

6. října 2012 v 14:59 | Kattys |  Přečteno
Ke vzpomínkám sportovců v knižní podobě bývám obvykle skeptická. Párkrát pinkne raketou do tenisového míčku a už má potřebu to sdělit celému světu. Takže se mám na pozoru a zvyšovat sportovcovy zisky většinou nehodlám. Pak ale padne kosa ma kámen, země se zachvěje, a já otočím o... sakra o kolik stupňů by to mělo být? No stručně řečeno, prostě na mě dojde. A za všechno pochopitelně může má bloggovací vášeň. To jsem si takhle jednoho krásného říkala, že by to chtělo trošku provětrat rubriku o dvojicích, slovo dalo slovo, na YT jsem objevila čirou náhodou nadšené novomanželské promluvy Johnnyho Weira a už to jelo. Od článků napříč internetem, přes rozhovory na YT, blog, fan kluby, až po nedávno vydanou knihu. Ano, ano, odříkaného chleba a tak dále.

Včera jsem Welcome To My World dočetla a tady ji máte. :)


Ale asi bych měla začít od začátku. Kdyby náhodou někdo tápal, i tací se mezi mými čtenáři pravděpodobně mohou najít, Johnny Weir je americký krasobruslař, trojnásobný vítěz amerického mistrovství, bronzový medailista z MS 2008, účastník dvou Olympiád. Co mě však na něm, kromě naprosto specifického bruslařského stylu, zaujalo nejvíce? Že je za všech okolností naprosto svůj. Vybočuje z řady a svými postoji dráždí mlčící většinu k hysterickým reakcím. Ne se všemi jeho činy souhlasím, ale když bych měla své zkoumání shrnout, tohle je prostě člověk podle mého gusta a tento blog je mu více než nakloněn.


Většinou už při čtení mívám jasno, který úryvek z autorova díla zvolím pro svůj blog, ale v Johnnyho případě mám pocit, že bych měla přepsat velkou část jeho knihy, nedokážu se prostě rozhodnout. Pocity po prvním vyhraném národním mistrovství? Překvapení z objevení pevné fanouškovské základny? Nadšení ruskou historií a kulturou? Neuvěřitelná podpora vlastní rodiny? Osudové rozhodování mezi jezdectvím a krasobruslením ve dvanácti letech? Vlastní reality show, módní přehlídky, charitativní akce, natočení singlu, pózování pro nejrůznější časopisy, tlak médií vzhledem k jeho sexuální orientaci? Nevím, nejlepší bude, když pro jednou udělám výjimku a nechám promluvit samotného spisovatele. :)


Zbožňuji lidi, kteří si dokáží dělat legraci sami ze sebe. Zkrátka a dobře, Johnny se tady bude objevovat častěji. :)

Culture Club - Do You Really Want To Hurt Me

5. října 2012 v 21:19 | Kattys |  Noty
Zamilovaně jsem zkoušela přesně takhle posazený kloubouček, ale vůbec mi to neslušelo. To už je tak strašně dávno... :)