Září 2012

Neděle s Hamletem - Petr Iljič Čajkovskij - předehra Hamlet

16. září 2012 v 0:11 | Kattys |  Neděle
Nejsem žádný velký milovník Petra Iljiče Čajkovského, i když pochopitelně mezi jeho skladbami své oblíbené kousky mám. Předehra k Hamletovi mezi nimi dosud chyběla, a to z toho prostého důvodu, že jsem o ní neměla nejmenšího tušení. Vida, k čemu je dobrá taková nedělní hamletovská rubrika.

Tak tedy vážení a milí, pohodlně se usaďte a poslouchejte. :)


Nebezpečný svět modelingu

15. září 2012 v 16:37 | Kattys |  Tváře
Jak jsem se tady nedávno podivovala nad veselým životem sportovců, zabrousila jsem zkusmo i do světa modelingu, abych se podívala, jak na tom ti hoši a dívky jsou. A zjistila jsem neuvěřitelné věci!
Na tak nebezpečné povolání by měli být vybíráni zvlášť odolní jedinci!!!

Buď jim hrozí nastuzení


nebo naopak přehřátí.


Ostrými předměty


a střelnými zbraněmi se to tam jen hemží,




a když už máte pocit, že jste zkrotili dokonce i hada Borise,


začně hořet!



Dejte pokoj, takovýho adrenalinu, zlatý účetnictví!!! ;-)

Jiří Orten - Báseň vůle

15. září 2012 v 16:10 | Kattys |  Tužky
Báseň vůle

Jiří Orten

1
Ať prší z hluboka, ať dští
nesmírné hrozny svědectví.

Cit řemínky si rozšněruje,
posečká, prodlí,

pak se zuje
a bosky půjde přes ty střepy,

které se ve věčnosti lepí,
a každý z nich jej rozšavluje

na tisíc nahých trápení.

2

Kořte se, modly,
nad sebe,

jinému Bohu,
tomu bez nebe,

jenž vyštván byl a promarněn,
a proto tvoří díla změn,

leč také on se po pás klaní
těm, kteří výš jsou šavlováni.

Kořte se, modly,
nad sebe.

3
Hle, lupínek.
A pak se zmačká.

V odění vraždy
kráter, značka.

Propustka domů,
do muky.

Nechtěl jsi tomu.
Úprky,

za nichž se kolo zavaří
a dlouží, dlouží na tváři

spatřenou smrt,
smrt pro ženu.

Povězte tomu nahému.

4
Proč zdávna ví,
ó promarněná,

své pohlaví
každičká změna?

Proč na propasti
není klíh?

Klíčí a chrastí v zemřelých

zůstati vůle
tam, kde jsou,

a předminulé
propustkou

neuvolniti. Probolet
kámen i čekání i led.

5
Tisícem nahých trápení
byť byl jsi zbit a rozšavlován,

nevěř, že budou slepeny
ty, kterými jsi nemilován.

Celek stvoř sám! Buď zbabělejší
než sebevrah.

A tím, že nejsi,
staneš se teprv pro příští.

Ať prší z hluboka, ať dští
nesmírné hrozny svědectví.

V bílé... Brood

15. září 2012 v 12:48 | Kattys |  Po červeném koberci...
Tak nějak nevím, normálně bývám při spatření Emmy Watson nenormálně nadšená, ale tentokrát se žádné ách a óch nedostavilo. Sukně s knoflíčky mi připadá roztomilá, ovšem to je asi tak všechno. A ani za účes nemohu připsat žádný plusový bod, kdeže jsou ty kratičce střižené vlasy? Tak třeba příště. :)


Emma Watson, "The Perks Of Being A Wallflower" New York Screening, 2012
Brood

Brood, módní značka, kterou reprezentuje Serkan Sarier, Němec turecko-bosenského původu. A vede si celkem zdatně. Na mě jeho modely sice zvláštní dojem neudělaly, ale takový fešný mladý muž kvůli tomu pravděpodobně po nocích do polštáře brečet nebude. ;-)


Hlavně že se šatky líbí Emmě Watson, to má pak Brood vystaráno. :)






Brood, Fall 2012

Sportovci ;-)

9. září 2012 v 22:19 | Kattys |  Výš, dál, rychleji...
A já si vždycky říkala, jací jsou ti vrcholoví sportovci chudáci, dvoufázově trénovat, neustále týrat tělo, drsní trenéři, propocená trička, neosobní tělocvičny, tvrdé žíněnky... a vida, ona je to vlastně legrace. Alespoň v podání amerického olympijského plaveckého týmu určitě. :)


I když tedy americký krasobruslařský tým si s tím plaveckým v ničem nezadá! :) Jejich práce s míčem nemá chybu. Zvláště jsem se soustředila na Johnnyho Weira, pro neznalé je to ten s černým vějířem, co tam pobíhá jak raněný srnec. Bože, koho mi to jenom připomíná třeba zrovna v 0:37 ? :)))


Gabriel Garcia Marquez - Láska za časů cholery

9. září 2012 v 18:58 | Kattys |  Přečteno
O kolumbijského spisovatele Marqueze jsem se pokoušela mnohokrát.


Snažila jsem se znovu a znovu, ovšem s výsledkem nulovým. Jeho knihy mi připadaly rozvláčné a nezáživné, prostě nudné. Zřejmě bylo na vině netrpělivé mládí. Ale nedala jsem se, zestárla a u toho si říkala, že to prostě časem přijde. A přišlo. Jednoho krásného dne jsem z poličky bezmyšlenkovitě vytáhla Lásku za časů cholery a bylo to tam. Úplně všechno. Příběh o lásce, která dokázala čekat jedenapadesát let, devět měsísů a čtyři dny. Bezprostředně působící tok vyprávění, životem kypící postavy a žhavé slunce karibské oblasti.



Fermina Dazová uměla spát s nevídanou elegancí, v perspektivní taneční zkratce, paži ladně složenou na čele; dokázala se však i nevídaně rozběsnit, pokud něco nahlodalo její slastnou víru, že spí, když už nespala. Doktor Urbino věděl, že napjatě čeká, kdy ztropí sebemenší hluk, ba že by ho přijala s úlevou a s povděkem, jen aby někomu mohla vyčíst, že je buzena v pět ráno. Tato potřeba v ní pracovala tak silně, že několikrát, když poránu nenašel pantofle na obvyklém místě a musel je poslepu hledat, zničehonic rozespale řekla: "Večer jsi je nechal v koupelně," vzápětí však vztekle vyjela úplně bdělým hlasem:
"V téhle zatracené domácnosti nenechají člověka a ni vyspat."
Prudce se otočila na bok, nemilosrdná sama k sobě, a rozsvítila, šťastná, že může zahájit den první výhrou. V jádře nešlo o nic jiného než o jednu z mnoha nebezpečných kratochvílí zkrotlé domácí lásky, o oboustrannou hru, poněkud zvrácenou a plnou smyšlenek, o to však blaživější. Kvůli jedné takové banální zábavě však málem vzalo za své jejich tehdy třicetileté soužití; jednoho dne v koupelně totiž chybělo mýdlo.

Začalo to prostě, jako vždycky. Jednou ráno, ještě v dobách, kdy se v koupelně obešel bez pomoci, se doktor Urbino vrátil do ložnice a začal se oblékat. Jeho žena, nacházející se jako jindy touhle dobou ve svém obvyklém stavu vlahé zárodečnosti, lehce oddechovala, oči zavřené, paži zalomenu nad hlavou v gestu obřadního tance. Jako obvykle však spala jenom napůl, a doktor Urbino to věděl. Když se dost našustil škrobeným lněným plátnem, poznamenal jakoby pro sebe: "Už týden abych se koupal bez mýdla."

Fermina Dazová se ihned úplně probrala, zapátrala v paměti a dopálila se na celý svět; skutečně zapomněla dát do koupelny nové mýdlo. Už před třemi dny si všimla, že se staré spotřebovalo, jenomže to už stála pod sprchou; řekla si, že nové tam dá potom, ale potom zapomněla a nevzpomněla si ani nazítří, a třetího dne se všechno opakovalo. Mýdlo ve skutečnosti nechybělo celý týden, jak tvrdil její muž ve snaze zveličit její vinu, chybělo však po tři neomluvitelné dny. Pocit, že byla přistižena při chybě, vydráždil Ferminu Dazovou k nepříčetnosti a jako obvykle zvolila obranu útokem: "Já jsem se sprchovala každý den," vykřikla vzteky bez sebe, "a mýdlo tam pokaždé bylo."


Jako kdyby Gabriel Garcia opisoval z mého života. O mýdlo bych se hádala do krve. :)))

Supporting Pussy Riot

9. září 2012 v 13:11 | Kattys |  Asi tak nějak...

Trošku s křížkem po funuse, já vím, ale tenhle článek má opravdu pohnutou historii. Chvíli tady byl, pak se ztratil, opět se objevil s otazníkem v názvu, aby poté zase zmizel. Říkala jsem si, jestli mám nebo nemám. Ne snad že bych kauze přikládala až takový význam, zvláště když od včerejšího večera vím, že všechno je jinak, což dokonce tvrdí i božský Kája. :) Možná právě proto, že nechci být jen pouhou figurkou na šachovnici dějin. Možná i proto, že jsem za mlada lehce koketovala s anarchismem, sice jen tak teoreticky, velice komorně a téměř okamžitě vycouvala, když jsem poznala, že tudy cesta nevede, ale i tak. Možná i proto, že je na čase trošku pozměnit tvář tohoto blogu. Možná i proto, že sice nedokážu přesně slovy vyjádřit to, co cítím, ale stát stranou kvůli tomu nechci. Možná i proto, že poslední dobou velmi často přemýšlím právě o Rusku a to v mnoha ohledech, pravděpodobně se zde nějaký ten článek objeví. Možná i proto, že právě teď je ta správná chvíle. A hlavně, hlavně proto, že jsem jediným náhodným kliknutím objevila blog svého oblíbeného britského herce Stephena Frye, a tím i článek, který naprosto přesně, do posledního písmenka, odpovídá mému názoru na dívky v barevných kuklách a jejich počínání.



Uf, tohle bylo vysilující, jdu žehlit, jako ostatně ve všech přelomových okamžicích svého života. :)))

Tak tohle si sem prostě přidat musím, abych náhodou nezapomněla...

Coldplay - Fix You

1. září 2012 v 20:12 | Kattys |  Noty
Přece jen jsem zvažovala, zda bych neměla navštívit zářijový koncert Coldplay, dokonce už jsem měla několikrát lístky v nákupním košíku, ale pokaždé jsem vycouvala. Jako bych tušila, že se objeví píseň o jakési čínské princezně. Řeknu vám, ta mě tedy opravdu otrávila. Co je to napadlo spolupracovat zrovna s Rihannou? Nelíbí se mi ani ona, ani ta píseň a už vůbec ne klip. Brrr... na spravení chuti si dám něco jinšího, lety ověřeného. :)



Vladimír Holan - Modlitba

1. září 2012 v 19:20 | Kattys |  Tužky
Jak tak u příležitosti prvního školního dne tohoto roku poklízím skříně a hledám propisky, gumy, tužky, sešity, zámky k šatně, průkazky na autobus a tak, omylem mi upadla Čítanka pro třetí ročník gymnázií a rozevřela se přesně na této straně.

Modlitba
Vladimír Holan

Ne, nech mne, děsím se, že k víčku tajemství
měl bych se okem stát,
kde nejsi sebou již, tam proroci jsou tví -
mne nechej vát, jen vát.

Ne, nech mne, děsím se, že k lyře tajemství
měl bych se rukou stát,
kde příliš sebou jsi, tam básníci jsou tví -
mne nechej vát, jen vát.

Kde ale v životě hledáš svou dětskou píď
a chceš se teprv stát -
mezi dva cedry touhy mé zavěs mne jak síť,
bych tě moh kolébat.

Narozeninový Andrej

1. září 2012 v 18:05 | Kattys |  Tváře
Tak abychom to zase s těmi mužskými hormony nepřehnali. :)








Ostatně Andrej nedávno oslavil jednadvacáté narozeniny, jestli jsem to tedy dobře spočítala, a tak si samozřejmě nějaký ten článeček zaslouží. :)

Extreme - More Than Words

1. září 2012 v 15:15 | Kattys |  Noty
A co takhle trošičku testosteronu? I když nevím, jak na tom chlapci jsou, vůbec je neznám, a dneska je možné snad už úplně všechno. Nevím proč zrovna tenhle popěvek mi od rána zní v hlavě. :)