Květen 2012

Ivan Sergejevic Gončarov - Oblomov

27. května 2012 v 10:52 | Kattys |  Přečteno
Když se řekne Oblomov, okamžitě se mi vybaví pohovka. Pohodlná, měkoučká, zvoucí k lenošení. Klidně bych na ní dokázala prožít celý život, přesně tak jako Ilja Iljič, a vůbec bych se necítila nepatřičně. Možná chvilkami, ale pocity malomyslnosti bych jistě dokázala potlačit.

Oleg Tabakov jako Oblomov ve stejnojmenném filmu Nikity Michalkova

Z výše uvedeného vyplývá, že mohu být jen těžko kritikem "zbytečného" člověka, vlastně by se dalo říci, že se v hlavní postavě Gončarovova románu poznávám. Lenost, fyzická a bohužel s přibývajícím věkem i duševní, pohodlnost, nechuť řešit jakékoli problémy, přání kráčet neustále po vyšlapaných cestičkách, nerozhodnost, občasná, chvilková touha vyjet ze zaběhaných kolejí a pak zase nečinnost. Možná jen ta vlídnost, laskavost, dobrota srdce, téměř až k sebezapření, ta mi do vínku dána nebyla. Ale dost sebekritiky, koneckonců, koho to zajímá, že. :)


Prostě, Gončarovův román Oblomov miluju. Na věčné časy a nikdy jinak. ;-)


Ilja Iljič neležel z nutnosti jako nemocný nebo jako člověk, který chce spát, ani nahodile jako někdo, kl za ložnici, pracovnu i přijímací pokoj. Měl ještě tři pokoje, ale podíval se do nich jen zřídka, ledado je unaven, ani pro požitek jako lenoch, ale ležel, protože to byl jeho normální stav. Když byl doma - a byl doma téměř vždycky - , stále ležel a vždycky jen v témž pokoji, kde jsme ho našli, který mu slouži ráno, a to ještě ne pokaždé, když jeho sluha v pracovně zametal, což se nedělo denně. V těchto pokojích byl nábytek opatřen povlaky a rolety zataženy.
Pokoj, kde ležel Ilja Iljič, zdál se na první pohled krásně zařízen. Stál tam mahagonový psací stůl, dvě pohovky potažené hedvábnou látkou a pěkná zástěna s vyšitými nevídanými ptáky a ovocem. Byly tam hedvábné záclony, koberce, několik obrazů, bronzové a porcelánové věci a množství hezkých drobnůstek.
Ale zkušený pohled člověka s dobrým vkusem by jediným zběžným pohledem vyčetl ze všeho, co tam bylo, pouze snahu jakžtakž zachovat dekorum nezbytných požadavků slušnosti a jen to mít nějak odbyto. Když Oblomov zařizoval svou pracovnu, neměl ovšem na mysli nic jiného. Zjemnělý vkus by se nespokojil s těmito těžkými, nepůvabnými mahagonovými židlemi ani s vratkými etažérami. Opěradlo jedné pohovky povolilo a kleslo, nalepená dýha se místy odchlípla.
Přesně stejný ráz měly i obrazy, vázy a drobnosti.
Sám pán domu však pohlížel na zařízení své pracovny tak chladně a roztržitě, jako by se očima ptal: "Kdo to sem všechno nanosil a nastavěl?" Tento Oblomovův chladný poměr k vlastnímu majetku a snad také ještě chladnější poměr jeho sluhy Zachara k těmto věcem způsobil, že vzezření pracovny při bedlivější prohlídce překvapovalo sešlostí a zanedbaností.

Neděle s Hamletem - svatební šaty Ofélie

27. května 2012 v 10:08 | Kattys |  Neděle
Opět svatební šaty, a protože tentokrát patří do rubriky Neděle s Hamletem, je jasné, že musely být pojmenovány velice příhodně, tak aby se mi to hodilo do krámu, a to - Ofélie. :-)







Jiří Orten - Malá odpověď velkému proč

27. května 2012 v 9:49 | Kattys |  Tužky
Melu to pořád dokola, já vím, ale tak... pro jistotu, kdyby se tady objevil nový, nepoučený čtenář. :)
Blogování mě baví a dělám ho pro své vlastní potěšení, takže se zde nevyžadují radostné komentáře, velebící prudce inteligentní, neuvěřitelně sečtělou a nad jiné vtipnou blogařku. ;-) Ale samozřejmě, když se nějaká ta poznámka pod článkem vyskytne, je to úžasný pocit, baví mě vaše spoluúčast a rozhodně si jí vážím. Ale i názory nesouhlasící s vyzněním toho kterého článku jsou vítány, i když to tak třeba na první pohled nevypadá. :)))

Ovšem největší nadšení se mě zmocňuje, když nějaká ta osůbka projeví zájem o to, co se vám snažím vecpat. To se pak radostí neznám a jsem schopna překonat sama sebe v hledání, pátrání, prolézání a oprašování.

Malý příklad. Lisa včera projevila zájem o verše Jiřího Ortena a já si až do dvou do rána listovala výběrem z Knih modré, žíhané i červené. Poměrně dost depresivní čtení, ale při pohledu z okna na rozjásané nedělní ráno jsem nemohla než sáhnout po básni méně chmurné. Snad se bude líbit. :)


Malá odpověď velkému proč
Jiří Orten

Pro říčku poslední, pro všechno,
co se vlní,
pro kočky, pro kosy, pro roztočený svět,
pro krásné procházky, pro hady
na výsluní,
pro lásku k zemřelým, pro slzy,
pro paměť,

pro dotek hedvábný, pro dotek této pleti,
jež mámí prsty mé, bolavé v konečcích
a ústa poleká a učí opláceti
oplatkou nejsladší v hebkosti bílých cích,

pro tuto hodinu, tichou a starodávnou,
jež usíná a chce, abych též usínal,
pro samotu svých snů,
pro melodii slavnou,
pro slávu ubohých chci ještě žíti dál.


Jak se dělá princezna...

26. května 2012 v 20:37 | Kattys |  Tváře

A když už jsme u těch šatů... ne, nebojte se, žádný Andrej ve svatebním, nebo když už, tak jen maličko. :)

Ráda si prohlížím fotografie, kde Andreje takzvaně čančají. Česají ho, líčí, oblékají, zkrátka se snaží udělat z něj krásnou princeznu. Zlatovlásku, třeba. :)


Nebo Krasomilu?



Případně Šípkovou Růženku?


Že by dokonce i Popelku?


Jen bych toho stříbrného motýlka prohodila se zlatou hvězdou, tu umístila na čelo a máme princeznu Ladu. :)


Další princezna mě zrovna teď nenapadá, ale vypadá to, že Andrej je i tak spokojen. :)


Reem Acra - svatební šaty

26. května 2012 v 19:32 | Kattys |  Po červeném koberci...
A jak jsem slíbila, Reem Acra podruhé, tentokrát ve svatebním. :)






V červené... Reem Acra

26. května 2012 v 19:25 | Kattys |  Po červeném koberci...
Díky festivalu v Cannes mají módní rubriky žně, takže i já drze přispěji svou troškou do mlýna. :)
Dokonce tentokrát znám i herečku, to jsou věci. Sice jsem ještě žádný její upíří film neviděla, ale i tak jsem tu tvář rozpoznala. :)






Kristen Stewart, Cosmopolis Cannes Film Festival Premiere 2012
Reem Acra

Reem Acra, libanonská módní návrhářka, kterou proslavily zvláště návrhy svatebních šatů.




Vybrala jsem několik ukázek z kolekce pro podzim 2012, ale o svatební šaty nepříjdete. :)







Reem Acra, Pre-Fall 2012

Gotye a Kimbra - Somebody That I Used To Know

21. května 2012 v 18:33 | Kattys |  Noty
Konečně jsem se dostala k odpovídání na vaše komentáře, což je má nejoblíbenější činnost na blogu, kterou poslední dobou zanedbávám, já vím. Když tedy zrovna nepoštívám nejmenované fanoušky nejmenované země, což mě baví ještě víc. No co byste chtěli od Štíra kombinovaného Tygrem, že? :)))

Ale k věci. Modrozelenka mi v komentáři u Billova GEH nechala odkaz na zajímavou novozélandskou zpěvačku jménem Kimbra, ale až komentář flixo mi otevřel oči a já si uvědomila, že už sem delší dobu chci přidat jednu píseň.

Pochybuju, že by se snad našel někdo, kdo by ji ještě neslyšel. Onehdy jsem kráčela po Václavském náměstí a tahle píseň se na mě valila z každého druhého obchodu či restaurace. Já se s ní setkala před časem, kdy jsem byla sama doma a pustila si, nikým nerušena, Óčko jako kulisu k počítačování. :) Normálně téměř nevnímám, co se tam hraje, většinou je to všechno na jedno brdo, ale v tomhle případě jsem po chvíli zpozorněla a pak dokonce přešla od počítače k televizní obrazovce, abych lépe slyšela a viděla. :) Zaujala mě jak píseň samotná, tak i klip, ani jednoho z interpretů pochopitelně neznám, ale když to srovnám s nedávnou Billovou elektronickou akcí, mám pocit, že tady je to myšleno upřímně. Třeba mě nějaký znalec vyvede z omylu. :-)


Rusko - Slovensko

20. května 2012 v 23:34 | Kattys |  Výš, dál, rychleji...
Tohle byl opravdu velice zvláštní zápas. Jediný svého druhu. Ne snad že by se něco neobvyklého odehrávalo na ledové ploše, to vůbec ne, naopak, tam všechno probíhalo podle očekávání, vždyť i já, která nikdy netipuju, jsem správně určila výsledek i autora posledního gólu. Zvláštní bylo to, jak jsem sama sebe svými sympatiemi a antipatiemi zahnala do patové situace.

Prostě jsem díky své nechuti ke slovenskému hokeji, (znovu podotýkám, že se opravdu jedná jen a pouze o hokejový, no dobře, tak přidáme ještě fotbalový, tým, jinak proti ničemu slovenskému skutečně nic nenamítám) poprvé v životě nehleděla na ruské hokejisty jako na úhlavní nepřátele, které je potřeba smést z ledu, ale v klidu si prohlédla například Malkinovu hru, aniž bych u toho zatínala pěsti. Zajímavá zkušenost. Po téměř čtyřiceti letech sledování této úžasné hry zkušenost první a zřejmě také i poslední. Protože opakovat tuto situaci lze pouze za určité konstelace hvězd. Slovensko bude hrát s Ruskem, když před tím vyřadilo nás. Pevně věřím, že k tomu po zbytek mého života nedojde. :-)
I když, teď mě napadá. Kdy končí Vůjtkovi smlouva? :))))




A ještě bych chtěla upozornit potencionální fanoušky "inteligentní dámy", že tuto osobu konečně znudilo hrát si na intelektuálku a tudíž se předvedla ve své pravé podobě. ;-) Takže teď tu bude živo!!! Nějaký námět na článeček? Právě jsem dočetla Oblomova, ale nevím, jestli to v této chvíli nebude bráno jako provokace. :)))))

Česko - Finsko

20. května 2012 v 22:35 | Kattys |  Výš, dál, rychleji...
Přestože jsme zvítězili, přestože se naši tak upřímně radovali, přestože jedeme domů s medailí, přestože jsem zodpovědně držela palce, přestože panuje doba bronzová, přes to všechno si myslím, že by se zápasy o třetí místo hrát neměly. Poražené ze semifinálových bojů bych poslala domů s bronzovou medailí. Oba dva týmy. A byl by klid.

Ale našim pochopitelně gratuluju. :-)


Bayern - Chelsea

20. května 2012 v 0:56 | Kattys |  Výš, dál, rychleji...
Už to vypadalo, že budu muset psát o tom, kterak je dnešek pro české sportovce smutným dnem, ale nakonec to dobře dopadlo, Drogba kopnul penaltu a alespoň jeden Čech se může radovat. :)

Ano, ano, sledovala jsem finále Ligy mistrů, prostě taková sportovní sobota to byla. Místo abych rozpohybovala vlastní tělo, seděla jsem celý den před obrazovkou. :)

Ne že by to byl zrovna pohledný fotbal, Bayern osmdesát dvě minuty bušil do modré zdi, aby se konečně v osmdesáté třetí trefil. A co na to Chelsea? Jako vždycky. Prostrkala míč Drogbovi a ten zakončil. Včas na to, aby se prodlužovalo. No a během prodloužení chytil Petr Čech Robbenovi penaltu a šlo se... na penalty. :)

To jsou vždycky takové nervy, i když nejsem na věci nijak citově angažovaná. V tomto případě mi bylo celkem lhostejné, kdo vyhraje. Bayern by si výhru zasloužil za předvedený výkon a Chelsea? V tomto klubu mám pár oblíbených hráčů, takže jsem palce držela jim. :-)


Didier Drogba


Fernando Torres


Frank Lampard

No a samozřejmě Petr Čech. Ten se mi sice nelíbí ani trošičku, tudíž fotka nebude, ale jednou je to Čech, takže když Chelsea nakonec vyhrála, neb Petr chytil dvě penalty, byla jsem celkem spokojená a jen si říkala, zda mu forma vydrží i na blížící se MS. :)

Dobrá, tak tedy Petr Čech, na přání. :)


Česko - Slovensko

19. května 2012 v 20:11 | Kattys |  Výš, dál, rychleji...
Ani mi tak nevadí, že nebudeme hrát o zlato, Rusové by nás zajisté roznesli na kopytech, ale prohrát se Slovenskem, zrovna se Slovenskem, to asi jen tak nerozdýchám.



Kdyby to byl kdokoli jiný, ale zrovna Slováci, tak strašně, strašně moc, až vyloženě zaťatě jim nepřeju. To se zas budou vytahovat. Jak napsal jeden z fanoušků na Seznamu: ´ty kecy budem muset poslouchat ještě léta´. :-)

A další rána! Vždyť já budu muset zítra v boji o titul fandit Rusku!!! Já a Rusku. Něco naprosto nepředstavitelného! Nevídaného, neslýchaného a neuvěřitelného. Ach jo, za čí hříchy musím tak trpět! :)))


TH - Geh

18. května 2012 v 22:46 | Kattys |  TH = B+T+2xG
Musím pochválit sama sebe. Vyposlechla jsem si nejnovější Billův počin a přežila jsem. :)

Ovšem krátce po produkci bylo jasné, že to bude chtít něco... něco... no zkrátka něco na uklidnění.

Billovi to sice chvilkami drobátko ujíždí, ale neměnila bych. :)


Česko - Švédsko

18. května 2012 v 21:15 | Kattys |  Výš, dál, rychleji...
Joooooooooooo!!!!! Je to tam!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


Tak takhle nějak měl začínat včerejší článek. Měl, ale nezačal. Přes všechnu tu eufórii z postupu jsem si uvědomila, že jít spát po půlnoci a ráno vstávat kolem páté je přece jen pro mladší ročníky. A to se mi navíc během sledování nervy drásajícího zápasu doba ranního vstávání poněkud posunula a to ne zrovna příjemným směrem.


To bylo tak... Někdy kolem desáté minuty poslední třetiny jsem už tu vlastní bezmoc nemohla vydržet a obrátila se o pomoc k vyšší instanci. S pohledem upřeným vzhůru jsem svatosvatě slíbila sama sobě, že když pámbu dá a my ty Švédy konečně porazíme, nařídím si každé ráno budík o něco dříve a... no, možná bych svoji dohodu s nebesy neměla zveřejňovat, když zafungovala. :-) Jen poznamenám, že se děsím nadcházejícího střetnutí se Slováky. Copak o to, bratrovražedné boje mi vždycky vyženou tep do nejvyšších obrátek, ale jestli se zápas nebude vyvíjet dle mých představ, mohlo by se stát, že od neděle vstávám ve tři ráno. :)


TBBT - S01E03

15. května 2012 v 11:08 | Kattys |  Kamery
Nikdy jsem žádnou počítačovou hru nehrála, připadá mi to neuvěřitelně nudné, ale syn je příznivcem World of Warcraft, takže si při sledování této scénky připadám jak doma. :)


Pražské jaro 2012

14. května 2012 v 21:53 | Kattys |  Noty
Sedím na prázdnou stránkou a přemýšlím, o čem že jsem to vlastně chtěla psát. Stáří je hrozná věc, ale moc se nesmějte, vy si na mě za pár let vzpomenete. ;-)

A jo, už vím, Pražské jaro! Připadá mi to jako chvilička, kdy jsem vám cpala dojmy z ročníku 2011 a ono je to tady zase. :)

Tentokrát zahajovací koncert patřil České filharmonii, ovšem s dirigentem Vasilijem Petrenkem, šéfem Královského liverpoolského filharmonického orchestru.



Tah provětrat tradice se dle mého vydařil, alespoň my se synem jsme před obrazovkou ani nedutali. A to skutečně nejsme žádní hudební znalci, jak už jsem ostatně psala i loni. :-)


Aby bylo jasno, proti tradicím nic nenamítám, nikterak by mi nepřekáželo, kdyby Mou vlast hrál pokaždé tentýž orchestr s tímtéž dirigentem, ale pojetí dirigenta ruského se mi zamlouvalo, bylo dynamické, ale zároveň i vláčné, prostě tak nějak... ruské. :)

Tak zas za rok. :-)

Vilhelm Moberg - Vyjeď v noci!

14. května 2012 v 20:34 | Kattys |  Přečteno
Po knize Vyjeď v noci! švédského spisovatele Vilhelma Moberga jsem sáhla podvědomě. Asi mi nestačilo Švédsko očima Stiega Larssona, potřebovala jsem zřejmě další dávku severské pochmurnosti a té se mi dostalo skutečně vrchovatou měrou. :-)



Co také čekat od románu, který popisuje selskou vzpouru za dob panování královny Kristiny. Stačí si připomenout, jak dopadli ti přísloveční sedláci u Chlumce, a hned je každému jasné, že jsem si nevybrala zrovna optimistickou četbu. :)




Je pravda, že jsem chvílemi nad stylem autorova vyprávění povytahovala obočí, ale přiznávám, že svobodného sedláka Ragnara, jeho snoubenku Bottilu, popravčího Hanse z Lenhovdy, zloděje Ygga i ostatní postavy a postavičky nemohu vyhnat z hlavy.

Obec Brändebol čítala dvanáct selských dvorů. Nejstarším sedlákem byl puškař Klas Bock. Za mlada se účastnil boje v Kalmaru, kdy dánští jezdci ustájili své koně v kostele v Madesjo a starci, děti a ženy z Algutsbody utekli do lesa. Klaus Bock měl na krku jizvu po dánské šavli. Byla světle hnědá jako suché kapradí a klikatila se mu až za levé ucho. Loni se nicméně puškař oženil s mladicí a teď hořel v Bockově stavení na ohništi oheň ve dne v noci, protože měli novorozeně a nekřtěňátko. Börje Henriksson a Simon Sibbesson byli staří a sehnutých ramen. Nejmaldší v obci byl Ragnar Svedje. Nemnoho starší byl Matts Elling, novousedlík, na podzim přistěhovalý z Langasjo.
Co se děje? Proč je obecní schůze? Čekali, co jim starosta řekne. Jon Stange byl plných tváří, jeho obličej byl ze tří stran orámován světle žlutým, hustým vousem a do čela mu padaly tmavé vlasy. Odpověď přišla z jeho obrostlých úst. "Z Ubbetorpu k nám do Brandebolu přijel jezdec se vzkazem od milostivého pána Klewena, že poroučí, aby sedláci zítra hned po východu slunce přišli na panský statek robotovat na stavbě."
To slovo vyšlehlo jako plamen: Robotovat! Vzkaz a poručení, aby přišli na robotu! Pan Klewen si poroučí robotu v Ubbetorpu! Robota - to slovo je bodlo jako hrot kopí. Robotovat na cizím statku - to přece nemůže nikdo rozkázat sedlákům z Brändebolu, kteří platí daně jako svobodní lidé!

Andrej ve svatebním... :-)

13. května 2012 v 1:51 | Kattys |  Tváře
Moje bývalá kolegyně se dnes, vlastně už včera, vdávala a tak se mi to svatební téma hodí do krámu.

Kiralyne mě tento týden upozornila na přenádhernou nevěstu, díky moc! :-) Konečně jsem se dostala k tomu, abych si ji prohlédla (teda tu nevěstu, netuším, jestli by se kiralyne nechala prohlédnout. ;-)

A začneme pěkně zvolna, pomaloučku, aby nás to nesklátilo. Myslím, že se mezi návštěvníky tohoto blogu nenalézá jediná bytost, která by ještě neviděla tuto fotografii, tak vehementně vám ji cpu. :)


Tahle nevěstinka je také půvabná, závoj jí vyloženě sedne. :)






Uznávám, že toto nejsou svatební šaty, ale na druhou stranu, proč ne? :-)




A už se dostávám k té nejžhavější novince... no dobrá, tak s tou žhavostí musím opatrně, jsem poměrně dost ve skluzu, ale třeba se ještě najde někdo, kdo neviděl Andrejovy svatební šatky. :-)





Opravdu jsem váhala, co k těm třem fotografiím napsat, abych pořád dokola neopakovala slova jako nádherné, úchvatné a překrásné. A nakonec jsem usoudila, že nebudu psát vůbec nic, místo toho si jen tak pro radost přidám dalšího svatebního Andreje, nejkrásnější nevěstu napříč všemi kontinenty. :-)



No je tohle vůbec možný?!? Aby takhle ladně a půvabně vypadal... no prostě... kdokoli? Potřebuji se drobet uklidnit a tak přidám i fotečku ze zákulisí. ;-)




Poznámka: Očividně nejsem sama, kdo si všiml Andreje ve svatebním, pochopitelně že se řadím k té polovině, která nadšením nemůže popadnout dech! :-)


Poznámka II: 36 lidí online?!? Tý jo, na takový návaly nejsem zvyklá! :)))


Poznámka III: Tak se mi to počítání nějak nezdá. Že by nikdo z šestatřiceti lidí neměl k tématu co podotknout? ;-)

Poznámka IV: Dobrá, dobrá, však já nikoho nenutím, podotknu si klidně sama. ;-)


Postcrossing - spousta a spousta zemí

12. května 2012 v 23:46 | Kattys |  Postcrossing
Nestíhám! Takže dnes toho bude k vidění opravdu dost. :)

A hned v úvodu si musím postěžovat, přesně tento druh pohledů se mi ani trošku nelíbí. Ale Tanje z Finska nic nezazlívám, ve svém profilu jsem zcela záměrně neuvedla žádné preference, nechala vše na odesílatelích, takže se nemohu divit. I když na druhou stranu, nechtěla bych podceňovat inteligenci postkrosařů, ovšem když ve své galerii oblíbených pohlednic nemám jediný takový nic neříkající pohled.... ? :-)



Making of October & April

1. května 2012 v 11:03 | Kattys |  Noty
Tak "making of" tady rozhodně nemůže chybět, zvláště když je tam Lauri tak roztomilý, už se mi po tom nosíku vyloženě stýskalo. :-)

Ale jinak je to všechno jen šalba a klam, jak nemám ve zvyku přemýšlet a jen se nechávám unášet okamžikem, překvapilo mě, čím že je zapříčiněna ta ladná Annetina a Lauriho chůze. :)

Nejoblíbenější moment? Jednoznačně 3.55. :)))


Anette Olzon a Lauri Ylönen - October & April

1. května 2012 v 10:24 | Kattys |  Noty
Kdy jindy než zrovna první květnový den, že? ;-)


Ale možná jsem mohla vložit už včera, vzhledem k "April" :)))

A ještě jsem chtěla uvědomit všechny severumilovné dušičky, že jsem nezapomněla ani na HIM, ani na RASMUS, ani na severský klub, jen jsem potřebovala všechny ty vjemy trochu zpracovat. Ovšem vzhledem k nepříjemně horkému počasí ve střední Evropě panujícícmu, se pomalu a jistě vracím na sever. :-)