Únor 2012

Výluka

26. února 2012 v 12:00 | Kattys |  Asi tak nějak...
Jenom malinkaté upozorněníčko. Nemohu se už od včerejšího večera dostat na internet a výluka pravděpodobně potrvá až do dnešní noci, jen nechápu, jak je možné, že jsem se sem dnes probojovala, zřejmě vítězství ducha nad hmotou. Ovšem raději moc nejásám; když firma, přes kterou nám internet proudí do počítače, posledně vyhlásila jednodenní přestávku, nedostala jsem se na net tři měsíce. Ale zanechme katastrofických scénářů. Třeba se v tomto případě bude jednat o měsíce pouze dva. ;-)


Navíc mi od pondělka začínají závěrkové práce, což znamená od nevidím do nevidím, takže se obávám, že se sejdeme až příští víkend. Tedy jak já to vydržím!!! :-) Zvláště když je tady k řešení tolik zajímavých problémů, že? ;-)
Tak se zatím mějte pěkně, zachovejte mi přízeň, já si budu "užívat" internetového volna. :)

Postcrossing - Bělorusko, Švýcarsko, Kanada, Polsko, Kanada, Nový Zéland, Rusko

25. února 2012 v 15:35 | Kattys |  Postcrossing
Tento týden mi moji milí postkrosaři udělali obrovskou radost, poslali naprosto úžasné pohlednice, no jako by se snad domluvili. Mám ráda ten modravý nádech :)

Saša z Běloruska píše, že má rád svou přítelkyni a že by chtěl navštívit Prahu, obé chválím. :)


Millemara tvrdí, že toto je typicky švýcarská pohlednice a že občas nezaškodí vrátit se zpátky ke kořenům. Souhlasím.


Vincent z Kanady je velkým sportovním fanouškem, nejraději má lední hokej, a proto mi posílá tento pohled. Navíc mě upozornil, že na tomto stadionu hrává hokej Tomáš Plekanec. Což jsem si ověřila dotazem u syna, taktéž hokejového fanouška.


Vždycky ráda slyším pochvalné zmínky o Praze a tak mě Magdalena a Tomek z Polska příjemně naladili. Letecké pohledy na cokoliv mám v oblibě, přežila jsem i ty čnící paneláky.


Terry z Kanady je v této chvíli pravděpodobně na dovolené na Filipínách a užívá si slunce, přitom prý ve Vancouveru nebyla letošní zima nikterak krutá.

A jedno malé překvapeníčko, Terry se ozval z Filipín a poděkoval mi, že jsem si jeho pohlednici vybrala do své galerie oblíbených. Má se skvěle, slunce svítí jak o život, 37 stupňů a už se prý i stačil spálit. :)



To Sára z Nového Zélandu se právě z dovolené vrátila a její děti čeká nový školní rok, zajímavé, v únoru. Ovšem jiný kraj, jiný mrav.



A poslední pohlednice tohoto týdne je také nádherná a patří do kategorie "mimo". Elena z Ruska mě potěšila, ale vůbec netuším, o koho jde, mám v těch svých mimopostkrosařích totální chaos. :)


Tom K.

24. února 2012 v 20:54 | Kattys |  Tváře

Dobrá, jestli Andrej někomu připadal snad až příliš krásný a téměř dokonalý, může se podívat sem. :)

Nejsem milovnicí Tomových copánků a tak jsem některé snímky přidávala opravdu s velkým sebezapřením. :)










Andrejka ;-)

23. února 2012 v 19:15 | Kattys |  Tváře
Prostě jsem měla pocit, že by to tady chtělo ňákýho pořádnýho chlapa! ;-)








Edvard Munch

23. února 2012 v 18:06 | Kattys |  Štětce
Tak jsme se drobet ohřáli a šup šup zpátky na sever. :)

Nezapomněla jsem, DAdo, že u článku o mém milovaném Františku Kupkovi jsem slíbila přispět obrazem Výkřik Edvarda Muncha, ale že mi to bude trvat téměř celý rok, to by mě tenkrát nenapadlo.


Samotnou mě to překvapuje, ale ten obraz mě neděsí. Naopak, neuvěřitelně mě přitahuje a je mi tak nějak podivně blízký, dalo by se říci, že se na něj ráda dívám. Pravda, mít jeho reprodukci na stěně a denně se s ním setkávat tváří v tvář, možná by mě mé nadšení přešlo, ale když si občas otevřu monografii tohoto zvláštního malíře, Výkřiku se v žádném případě nevyhýbám.

Mimochodem, ani tímto příspěvkem jsem nevybočila z hranic severského klubu, i když tentokráte skutečně neúmyslně. Norsko, tam bych se ráda podívala. :)

Malta

23. února 2012 v 15:04 | Kattys |  Na cestě...
Říkala jsem si, že třeba zrovna Edene už z té severské tématiky posledních dnů zaručeně zebou nohy a tak jsem kvůli ní na chviličku chladný, ale neobyčejně zajímavý sever opustila a vydala se na jih. :)

Zatím jen malá ochutnávka, než se mi podaří najít fotky, knížky, suvenýry, poznámky, zkrátka všechno, co se týká mé cesty na Maltu. Nečekejte nic světoborného, tak jako nejsem spisovatelka, sportovkyně, hudební umělkyně, filmová a literární kritička, módní odbornice a kuchařka, tak nejsem ani žádná zvláštní cestovatelka. Občas si pohrávám s myšlenkou, co by bylo, kdybych v dnešní době, kdy cestovat může v podstatě každý a o devizové doložce se vypráví už jen zábavné historky, byla mladá, plná síly a chuti objevovat na vlastní oči.
Možná by pak zaplnit rubriku "Na cestě" nebyl problém. Jenže žádné kdyby nikdy neplatilo, takže se budu jen tak probírat vzpomínkami a kdo chce, může se přidat. :)


Když se řekne Malta, vybaví se mi spousta věcí. Můj první, a zároveň i poslední, let letadlem, průzračně modré moře, Caravadggio, pláž plná drobných ostrých kamínků, úzké uličky, fiesta, nádherné keře ibišků, malebné rybářské vesničky, červené telefonní budky, obloha bez mráčků... a toho všeho by se mělo mé vzpomínání týkat.


Testíček :)

22. února 2012 v 21:16 | Kattys |  Tváře
Tak schválně. ;-)


1)

2)

3)

4)

5)

6)

Fotky sice nejsou kdovíjak ostré, ale vy to zvládnete! :)

No co je zase toto?!?

21. února 2012 v 19:51 | Kattys |  Tváře
??????????????????????????????????????????????????????????????

To chci vidět naživo!!!!!

Já už jdu raději spát, to zas bude noc!!! :))))



Lauri Ylönen

21. února 2012 v 16:44 | Kattys |  Tváře
Jen tak pro info, jak nejsem schopna rozloučit se s jakýmkoliv popsaným kusem papíru, tak virtuálním sběratelem zřejmě nikdy nebudu. Neukládám si žádná fota, videa, články. Prostě najdu, použiju, smažu, zapomenu. :)
Jedinou výjimku tvoří dvě složky, jedna Billova a ta druhá Andrejova. Mnoho fotografií sice neobsahují, ale přece jen existují takové obrázky, které nejsem o své vlastní vůli schopna smazat. A teď, k mému velkému překvapení, vznikla třetí složka s názvem Lauri. Tak jí přeju hodně dlouhého trvání! :-)






The Rasmus - Justify

21. února 2012 v 16:32 | Kattys |  Noty
Jak tak poslední dobou sleduji making of videa, tohle jsem si oblíbila na první pohled. Baví mě pozorovat, jak se to vlastně dělá, ale je pravda, že všechno bych zas vědět nemusela, nějaké to tajemství by si tvůrci vždycky mohli nechat pro sebe. Třeba, kde vzali toho švába, či co to tam leze za hmyz. Nebo zrovna ta scéna, kdy je Lauri nucen ponořit se do té humusovité tekutiny, já žila dojmem, že se jedná o trik. Prostě, těžký život umělcův! :-)



A tady výsledek perné práce. Dle mého to dopadlo skvěle. :)


HIM - Sacrament

20. února 2012 v 18:26 | Kattys |  Noty
Joana mi poslala tenhle zajímavý odkaz na making of video.
Poctivě jsem si vše vyposlechla a odnesla si ze sledování několik poznatků:

1) Jestli konečně nezlepším svou chabou angličtinu, zůstanou mi mnohé věci navždy skryté. A já přitom tak ráda objevuji.

2) Jestli se ještě chvilku budu dívat na toho nesympatického, sebestředného mladíka, který prožvaní téměř celé video, půjdu, zjistím si jeho jméno a pak se budou dít věci. A to jsem celkem mírumilovná osoba.

3) Jestli se mi na tomto videu něco opravdu líbí, tak je to Ville a Praha. Neuvěřitelně si vzájemně sluší. A to se v tomto případě nenechám jen tak lehce okouzlit.


Billova trička - 9.díl - speciál - TH

20. února 2012 v 17:46 | Kattys |  TH = B+T+2xG
Ne, ne, kdepak, nemám tak krátkou paměť, a i když se zdá, že kolem dvojčecí aplikace dohady utichly a rozhostilo se spokojené ticho, nehodlám strkat hlavu do písku a dělat, že se nic nestalo. O módních úletech Billa a Toma K. už ani nemluvím. Jen jsem měla pocit, že by nebylo od věci, podívat se trošku do minulosti, když přítomnost neskýtá žádné zvláštní povyražení a o budoucnosti snad ani nechci přemýšlet. :-)

A proto se vracím ke svému oblíbenému seriálu, naštěstí je všude spousta důkazů toho, že se Bill svého času uměl oblékat nebo se, lépe řečeno, šatil tak, že to mému oku lahodilo.

A když už jsem ohlásila tento velký návrat, chtěla bych další seriálový díl přece jen trošku ozvláštnit.

Takže pozor, Tokio Hotel na scénu!

Možná se zde uvedená Billova trička budou opakovat, ale plna nostalgie nehodlám věc brát přísně, prostě si jen tak prohlížím staré fotky a popíjím k nim bílý ryzlink. Jde to celkem pěkně dohromady. :)


Tuhle dobu jsem nezažila v přímém přenose, ale musely to být tenkrát krásné časy.


Patka přes oko se mi vždycky líbila!


Bílý obojek, fanynky musely šílet.


Ale že mu to slušelo?


A tady už přicházím na scénu já!!!


V téhle době jsem je začala objevovat...


... krásné objevováníčko to bylo, Bill v tričku, Tom v kšiltovce...


... ne že by snad "dikobraz" byl mým nejoblíbenějším účesem, ale nikdy mi nevadil, dokonce i s bílými pramínky jsem se sžila...


... proto mě dredíky zprvu vykolejily...


... ale pořád bylo na co se dívat... a... a pokračování příště... ;-)

Charles Baudelaire - Zdechlina

20. února 2012 v 16:39 | Kattys |  Tužky
Pobolívá mě hlava, přeležela jsem si krk, opět se začínají ozývat záda, připadám si, jako kdybych rubala v dole, když tak dlouho sedím u počítače a pohled do zrcadla pocity zmaru nikterak neumenšuje. A hlavně data v rodném listě hovoří jasnou řečí. Připomínat si svou smrtelnost se v tomto případě nejeví jako ten nejlepší nápad.

Ale prosím. :-)

Našla jsem poměrně dost překladů Baudelairovy básně Zdechlina, o které psala Janča ve svém komentáři. Vybrala jsem tři, abyste si řádně užili prokletou báseň prokletého básníka. :)

Zdechlina

Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,

s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potíc jedy zpod žáru,
nedbale, nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojila kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na nás vál.

A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všechno klesalo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce

za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hojeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice, číhajíc
na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé
mršiny, z níž teď nemá nic.

A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!


Přeložil František Hrubín



Mrcha

Vzpomeňte, duše má, co uzřeli jsme kdysi
Za jitra letních sladkých dnů:
Pěšina svedla nás před mrzké mrchy rysy
Na loži plném valounů.

S nohama ve vzduchu jak žena při souloži
A potíc jedy ze hlubin,
S nedbalým cynismem rozvírala v tom loži
Svůj břich, kde chvěl se černý plyn.

A slunce sálalo do těchto shnilých drobků,
Jak by je sžehnout chtěl ten žár
A velké přírodě navrátit v stonáobku,
Co sdružila kdys v jeden tvar.

A nebe vidělo zde tuto kostru pyšnou
Tak jako květ se rozvíjet.
Puch byl tak mohutný, že hrůzou neprodyšnou
Jste omdlévala kamsi zpět.

A mouchy bzučely na břiše shnilých kostí,
Zkad lezl černý batajón
Larv, jež se valily zahoustlou tekutostí
A rozhemžily masný tón.

Vše toto houpalo se na své vlně kruté
Či kypělo tam v jiskřičkách;
Řek bys, že tělo to, jen vágním dechem vzduté
Násobíc sebe žilo vzmach.

A hudbu podivnou svět tento vyluzoval,
Jak s větrem vada jdoucí tmou
Či zrno, které by rytmický pohyb ovál,
Když převíváš je vějačkou.

Formy se ztrácely a byly snem, jenž zdá se,
Náčrtkem líným zjevit svou
Na plátně zašlém už, a jejž snad malíř zase
Obnoví pouze vzpomínkou.

A blízko za skálou větřící fena vztekle
Nás sledovala přes tu změť,
Číhajíc na chvíli, kdy urve z kostry leklé
Kus, který pustila jen teď.

- Tak jednou také vy budete tím, co zříme:
Svinstvem, kde pro puch zajde veš,
Vy hvězdo očí mých, vy slunce bytosti mé,
Můj anděle, má vášni též!

Královno půvabů, budete stejnou, běda!
Až pomazání dá vám kněz,
Až ve hrob půjdete, kde tučný květ se zvedá,
Plesnivět mezi kosti kdes.

Nuže, ó krásko má! Řekněte potom hmyzu,
Jenž sežere vás v polibcích,
Že zachoval jsem tvar i božskou tresť, tu mízu
Všech rozložených lásek svých!


Přeložil Vladimír Holan



Mrcha


Má duše, vybav si věc, která pokazila
nám letní ranní procházku,
tu hnusnou zdechlinu, jež ležela a hnila
na stezce plné oblázků,

své nohy ve vzduchu jak prostopášná žena
a vypocujíc ostrý jed
si s klidem vyvrhla, jsouc polootevřena,
hrob břicha, páchnoucí jak vřed.

A slunce třpytilo se v štěrku na hnilobě,
jak chtělo by ji upéci
a vrátit přírodě, co dala kdysi k sobě,
i s úrokem a utéci.

A nebe vidělo ten zázrak kostry těla,
jenž podobal se květině,
a které páchlo tak, že div jste neomdlela
na smaragdové mýtině.

Roj much, jež bzučely v tam břiše plném barev
a odkud tekl hustý proud,
v němž pohybovaly se miliony larev,
ti nedovolil usednout.

Jak vlna zvedal se a klesal obrys břicha,
v němž vřelo to jak zaživa,
a zdálo by se vám, že toto tělo dýchá,
že žije, že jej přibývá.

Ten neobvyklý svět měl prapodivné zvuky
jak vítr, když se rozjásá,
jak zrno v řešetu, když prudký pohyb ruky
jím monotónně potřásá.

Pak rozplynul se tvar jak oblak, který pluje,
jak skica, již je viděti
na starém obraze, jejž malíř dokončuje
už jenom podle paměti.

A fena, skrývajíc se za nízkými vrchy,
kde zlostně si nás měřila,
se třásla na chvíli, kdy urve z této mrchy
kus masa, který pustila.

"A přece budete se také podobati
té hrůzyplné hnilobě,
vy jasná zorničko mých nocí, jež se krátí,
vy hvězdo v lidské podobě!

Ach moje královno, až na smrtelném loži
kněz udělí vám svátosti,
až odeberete se pod trní a hloží
hnít, rozpadnout se na kosti.

A potom řekněte, má sladká krásko krásek,
těm červům, již vás přepadli,
že zachoval jsem si tvar bývalých svých lásek,
i když se zcela rozpadly!"


Přeložil Vítězslav Nezval



Nemohu si pomoci, čeština je prostě nádherný jazyk, i když se to může zdát vůči Baudelairovi neslušné, opěvovat v "jeho" článku něco jiného než poezii. :-)

Andrej

20. února 2012 v 15:49 | Kattys |  Tváře
Na Austrálii bychom rozhodně neměli zapomínat.

I když ona na sebe zapomenout nedá, naštěstí. :-)





Milan Hlavsa, Fiction - Básníci ticha

20. února 2012 v 14:44 | Kattys |  Noty
S The Plastic People of the Universe jsem se v čase přece jen trošku minula, takže Mejla Hlavsa alespoň takto. Moje oblíbená:


Xindl X - Dysgrafik

19. února 2012 v 16:09 | Kattys |  Noty
Na přání... :-)


Xindl X - Anděl

19. února 2012 v 10:33 | Kattys |  Noty
Jak jsem psala v komentáři pod článkem o Laurim, mám ráda klipy, kde se něco děje. A kde tak úplně přesně netuším, co tím chtěl básník vlastně říci. Tudíž sleduji, pátrám a objevuji. Nikdy si nejsem tak úplně jistá a to je právě to ono. :)

Tenhle mám ráda velice a velmi. Proč zrovna makrely??? ;-)


Neděle s Hamletem - kuchařská zástěra

19. února 2012 v 1:24 | Kattys |  Neděle
Jak tak koukám na hodiny, už máme neděli, takže nic nebrání tomu představit si Hamleta tohoto týdne. No a když už jsme tady tak trošku vařili, u plotny ještě chvilku zůstaneme.

Kuchařská zástěra Hamlet. :)


Pečená treska se žampiónovou omáčkou - Finsko

19. února 2012 v 0:38 | Kattys |  Kniha kuchařská
A já věděla, že si s tím vařením nemám začínat. No ale když už jsem se do toho pustila... :-)

Protože tady na blogu poslední dobou panuje silně profinská, možná spíše proseverská atmosféra, která je mi velice milá, rozhodla jsem se vyšťárat nějaký ten severský, nejlépe snad rovnou finský recept. Použila jsem k tomu svou oblíbenou kuchařku - Co chutná v Evropě od Libuše Vlachové.


Nevím, jak autorka přišla na to, že Finové nedají ani ránu bez pečené tresky, ale budiž.


Pečená treska se žampiónovou omáčkou

4 porce tresky, sůl, mletá paprika, 4 plátky anglické slaniny, 20g másla
Omáčka: 120g žampiónů, 40g másla, 40g hladké mouky, sůl, pepř, vývar

Porce tresky osolíme a poprášíme paprikou, Slaninu nakrájíme na kostičky, polovinu rozložíme do ohnivzdorné misky, poklademe je porcemi tresky, které posypeme paprikou, poklademe máslem a kostičkami slaniny a upečeme doměkka v mírně vyhřáté troubě. Podáváme se žampiónovou omáčkou a s vařenými brambory.
Příprava omáčky: Očištěné, drobně pokrájené žampióny podusíme doměkka na másle, potom je zasypeme moukou, rozmícháme a dusíme minutu. Směs zalijeme vývarem, rozšleháme, osolíme, opepříme a krátce povaříme.


No... nevím. Nic proti rybám, ale když jsem naposledy pojídala pstruha, vypadalo to spíše jako když pitvám, než že bych večeřela. :-)

Ale i tak dobrou chuť. :)

V barvě slonové kosti... Alberto Makali

18. února 2012 v 23:36 | Kattys |  Po červeném koberci...
Pořád jsem si říkala, že jsem tu tvář už někde viděla, ale až teprve čsfd mi pomohlo vzpomenout si, že jsem kdysi vydržela sledovat asi tak jednu a půl epizody seriálu Chirurgové. :)


Chandra Wilson, 2012 NAACP Image Awards
Alberto Makali

Alberto Makali, italský módní návrhář, o němž se mi nepodařilo zjistit téměř nic. Natož sehnat jeho foto. :)

Ale nějaké ty šatičky jsem objevila, žádný strach. :)