Leden 2012

Zahrada v prosinci

28. ledna 2012 v 21:25 | Kattys |  V obraze...
Ne moje, samozřejmě. Já už bych měla v prosinci sklizeno. Možná. :)


K. Pickton, z cyklu Frozen

Iva Bittová - Balada pro banditu

22. ledna 2012 v 20:47 | Kattys |  Noty
Jak jsme si teď psaly s modrozelenkou o havranech, a je zajímavé, že zrovna pod článkem o Hamletovi, :) okamžitě se mi vybavila Iva Bittová a ... kráká starý havran... :)

Takže tady je spoustu havranů a moje milovaná Balada pro banditu. :)


Švej-ču-žou aneb Billova mňamka od Janule

22. ledna 2012 v 18:17 | Kattys |  Kniha kuchařská
A je to tady! Konečně jsem se rozhoupala! Váhala jsem totiž, jestli mám s něčím takovým vůbec vystoupit na světlo boží, protože čistě mezi námi, já vařit neumím. Vážně ne. Sice se o to už pár let snažím a rodina si nestěžuje, ale to by si taky mohli zkusit! Můj kuchařský styl je prostý, vezmu plátek masa, opeču, přihodím co lednice dá, podusím a podávám. Ale že bych zvládla třeba svíčkovou, rajskou a jiná klasická česká jídla, to ne a ani se o to nepokouším. Tedy vlastně pokouším, ale moje verze jsou výrazně jednodušší, snazší a ve finále se vlastně originálu moc nepodobají. Třeba zrovna moje "rozsypané ptáčky". No přece se s tím nebudu motat, když mám obě ruce levé! :)

Takže, tímto bych vás chtěla poprosit, jestli byste byli tak hodní a zašátrali ve svých šuplících, zapátrali ve svých knihovnách, zahrabali ve svých skříňkách, zabádali ve svých... no prostě tam, kde máte ukryté recepty a podělili se o ně se mnou. Nikoho nenutím, pochopitelně, ale bez vás bude tato rubrika pomalu a jistě skomírat, až zajde na úbytě. Opakuji ještě jednou, nejsem žádná kuchařka. :)

A abych předvedla, jak si to vlastně celé představuji, zahájím novou rubriku slavnostně a to receptem, který mi s laskavostí sobě vlastní poskytla vám všem jistě dobře známá Janule. Adminka, spisovatelka, opravovatelka, upravovatelka, rádkyně, debatérka a teď i kuchařka. :)

Recept se původně jmenuje Švej-ču-žou, ale já si ho pro sebe překřtila na Billovu mňamku. :) Narazila jsem na něj totiž při čtení báječné Januliny povídky Časoprostor, těm, kteří ještě neměli tu čest, vřele doporučuji a rovnou přihazuji odkaz, pochopitelně s již výše zmíněnou Billovou mňamkou. Mimochodem, jedna z nejroztomilejších scén twincestní literatury vůbec. Bacha na chilli!!! :)

Už jsem psala, že si každý recept přizpůsobím a totéž se stalo i Billově mňamce, jak před časem vědoucně poznamenala Janule, zůstal mi tam v podstatě jen ten pórek. :)))



Švej-ču-žou

Suroviny: ½ kg vepřové kýty (plecka), 2 velký pórky (na váhu tak ½ kg), sádlo (třeba by to šlo i z něčeho lehčího, ale na chuť je to nejlepší), chilli koření na špičku nože, 1 vejce, sůl, Solamyl (škrob), stroužek česneku, kostka masoxu, pepř, sojová omáčka, troška alkoholu (není nutné), rýže jako příloha

Postup:
Nejlépe večer před tím, než se jídlo vaří, se naloží maso. Ono stačí i třeba dvě hodiny předtím, ale je to lepší, když je to delší doba. Maso na naložení může být polozmrzlý, hlavně aby šlo krájet, ale když je rozmrzlý, je to taky dobrý, není v tom rozdíl. Vepřová kýta se nakrájí na kousky, v misce se smíchá s jedním vejcem, stroužkem česneku, lžičkou soli a celé se to zalije lžičkou Solamylu rozmíchanýho v trošičce vody a promíchá. Přikryje se a dá se do lednice rozležet.
Druhej den se na velký vyšší pánvi s poklicí (já mám litinovou, nebo železnou) rozpálí 3 lžíce sádla (z kostky tak 3-4 cm), když je horké (bacha, rychle se pálí), dá se na něj maso v jedné vrstvě a poměrně prudce se zapeče 5 minut z jedné a 5 minut z druhé strany. Solamyl a vejce to k sobě slepí, takže se to pak dá otočit tak ve třech kusech pomocí plochý obracečky. Mělo by to být opečený dobře. Mezitím nakrájíš pórky na kolečka. Když je maso opečený, dáš tam trošku toho chilli podle chuti (dá se pak klidně přidat) a zasypeš to pórkem. Přikryje se to a dusí tak 15-20 minut. To je akorát čas na uvaření omáčky.
Zhruba ¼ litru vody dáš vařit, když začne vřít, hodíš do ní kostku Masoxu, musí se tak 5 minut povařit. Pak k tomu přidáš ½ lžičky pepře (podle chuti), 2 lžičky sojovky, lžíci alkoholu (třeba Rum), ale ten bejt nemusí a když, tak se stejně vypaří, je to jenom na chuť. Když se to chvilku všechno společně povaří, zahustí se to zase škrobem. 2-3 lžičky solamylu rozmícháš s troškou vody, aby to bylo hladký, naliješ to do omáčky, mícháš, ono to zhoustne a hned to sundáš z plotýnky, aby se to už dál nevařilo. Tahle omáčka se naleje na maso s pórkem a společně se to dodusí do konce, tak 1/4 hoďky. A je to hotový. K tomu jako přílohu rýži.

Tak dobrou chuť. :-)

Vždyť já úplně zapomněla! Tak mě vysílilo kopírování Janulina receptu na svůj ctěný blog (blbne mi myš), že jsem ani nenapsala mejlíka, kam byste případně mohli posílat své recepty. Když se vám tedy bude chtít, pochopitelně! :-)

katerina0611@seznam.cz


V červené... St.John

22. ledna 2012 v 11:25 | Kattys |  Po červeném koberci...
Připadá mi, že se ty hvězdy a hvězdičky poslední dobou líhnou jak komáři, vůbec je od sebe nerozeznávám. Tuhle herečku také ještě neznám. V těch červených šatečkách vypadá velmi pěkně.


Sanaa Lathan, Golden Globe Awards Party, St. John

St. John, americká módní značka, návrhář George Sharp


a jeho kreace. :)






St. John 2012

Neděle s Hamletem - malba na hedvábí

22. ledna 2012 v 2:36 | Kattys |  Neděle
Hamlet tohoto týdne je Hamletem výtvarným. Není to tak úplně můj šálek čaje, malování na hedvábí mě nikdy nijak zvlášť nezaujalo, ale věřím, že si s tím autorka dala práci. Tady se můžete přesvědčit. :)


HIM - Close to the Flame

22. ledna 2012 v 1:28 | Kattys |  Noty
Ráda si rozšiřuji obzory a tak už jsem se o HIM několikrát pokoušela, ovšem marně. Jakmile uvidím zpěváka, zmocní se mě podivné pocity, které neumím vysvětlit. Působí na mě podobně, jako kdybych si naráz přečetla několik povídek Franze Kafky... prostě mrazení v zádech. :)

Ale řekla jsem si, že to zkusím znovu, zaťala zuby a odvážně se pustila do neprobádaných vod. No... že bych si hocha okamžitě oblíbila, to ne, ale objevila jsem spoustu poslouchatelných písní, a když zavřu oči, abych neviděla ten uhrančivý pohled, jde to. :)


Pro zklidnění :)

21. ledna 2012 v 23:04 | Kattys |  Tváře
Přestože většinou jeho podob bývám okouzlena, nijak zvlášť dění kolem něj nesleduji, tudíž mě nemůže ničím zklamat, a snad i proto mě pohled na jeho krásnou tvář uklidňuje. :)




Joža Uprka

21. ledna 2012 v 18:22 | Kattys |  Štětce
Proč bych se měla rozčilovat nad věcmi, které stejně nezměním? :) Kašlu na App aplikaci, jako jsem na ni kašlala od začátku a jdu se věnovat... umění. :))))


Každé ráno při cestě do práce procházím kolem plakátu, který zve na výstavu Joži Uprky. A světe div se, nebo se můžete divit alespoň vy, já to stihla před zavíračkou!!! Naprosto ojedinělý případ, vždycky se všude snažím přijít včas, ale výstavy, ty mi unikají, zřejmě trpím pocitem, že je přece dost času, tak co bych se honila. No, tentokrát jsem si dala opravdu fóra a předminulou neděli vyrazila. Se synem, pochopitelně. Chudák malej, ten si se mnou užije. :)


Pouť u Sv. Antonínka 1894

Byla jsem napjatá, jak se budou slovácké kroje vyjímat ve Valdštejnské jízdárně a můžu vám sdělit, že vypadaly vskutku skvostně. Nádherné barevné skvrny, ve kterých při pohledu blíže rozeznáte spoustu lidiček na poutích, při práci i na bohoslužbách.


Poslední velká pouť u Sv. Antonínka 1925

Nechci se přít s autory článků a recenzí, kterým je Úprka málo světový a tudíž jim název výstavy "Evropan slováckého venkova" připadá nadnesený, já byla zcela po domácku spokojená, vyšších ambicí nemajíc. :)


Dušičky 1897

Prošli jsme si se synem výstavu křížem krážem a u východu si navzájem představili práce, kterými nás malíř nejvíce nadchnul. Tu, která se zalíbila synovi, nemohu bohužel na netu najít, takže alespoň moje top trojka. :)


Studie stromů na podzim 1902 - 1903

Podzim, to se dalo čekat, že?


Zkouška koně na tarmaku 1890

Tady sice Uprka barvami zrovna nehýřil, ale celá ta scéna má v sobě takovou dynamiku, že mě nutí stále na ni hledět. :)


Úvodnice z Velké - Z kostela 1896

Nevím proč, ale pro mě to nejúžasnější, co Uprka namaloval. Možná to bude tím, že na mě sálá z těch jeho rozjásaných letních pláten příliš velké horko. :)

Hmmm... tak tohle byl rozbor uměleckého díla po mojemu. ;-)

Proč nejsem členem Alien komunity?

21. ledna 2012 v 14:53 | Kattys |  Asi tak nějak...
Doufám, že se na mě Karel Čapek nebude horšit za parafrázi názvu jeho promluvy Proč nejsem komunistou. Ve věci tak nedůležité až směšné jsem vzala jeho jméno nadarmo. :)

Nezastírám, že mi nikterak nepřekáží být členem různých spolků, sdružení a komunit. Od členství ve Filmovém klubu, přes Člověka v tísni až po Spolek přátel žehu. :) No dobrá, tak to první členství už dávno zaniklo a k tomu poslednímu jsem se zatím nepropracovala, ale jinak jsem zřejmě dokonalým dědicem svých shromážděnílačných a spolkumilovných předků. Jakási nedefinovatelná potřeba někam patřit a najít v tomhle šíleným tempem uhánějícím čase alespoň zdání jistoty.

Jsem spolkový typ. Baví mě být pohromadě s těmi, které těší stejné věci jako mě. To "pohromadě" je samozřejmě míněno čistě virtuálně. Ovšem vlastnit průkazku a platit příspěvky, to je moje. Ale u vědomí své slabosti shromažďovací se snažím odjakživa vyčnívat, nezačlenit se, nezestádnit. To jsou paradoxy. :)

A právě proto přesně vím, kde o členství rozhodně nestojím.

Nechtělo se mi zabývat novým vynálezem TH managementu a čistě ve vleku událostí jsem tu zuřila, tu nevěřícně krčila obočí, tu kopala vzteky do té nejbližší věci nad novou TH vymožeností. Technickými parametry se odmítám zabývat, ale i tak chápu, že je to "služba" jen pro toho, kdo si zaplatí. Jak už jsem předeslala, platit příspěvky mi připadá celkem přirozené a tak nemám nic proti tomu, aby si soukromého dýchánku s dvojčaty užili jen ti, kteří zacálují. Tak dalece rozumím ekonomickým pochodům. Co to ovšem udělá s fanouškovsku základnou TH je věc jiná. Rozdělit své příznivce na ty, kteří si mohou dovolit se svými idoly sdílet "intimní chvilky" a na ty, kteří si mohou pouze vzteky okusovat nehty, mi připadá celkem krátkozraké. Nejsem žádný altruista a jen tak se nedojmu, ale chápu, že určitě existuje spousta těch, kteří by si tuhle legraci nechtěli nechat ujít, ovšem prostě na ní nedosáhnou. V tom mi B + T připadají zcela mimo realitu. Je mi jasné, že výnos této nové hračky neputuje do jejich kapes v plné míře, ale jednou té věci propůjčili svá jména a to mi připadá tak dalece závazné, že si dovolím jejich rozhodnutí kritizovat. Ovšem na druhé straně, z něčeho se žít musí, tak proč trošku nepodojit své věrné. :)

Jednu pozitivní věc bych na celé té aféře přece jen viděla. Třeba se konečně otevřou oči těm... no jak bych se nejlépe vyjádřila... příliš optimistickým fanouškům :) a dojde jim, že vše se točí jen a pouze kolem peněz. Nic proti, o co jiného by také mělo jít, že? ;-)


Jen bych chtěla ještě upozornit, že se mi před chvilkou stala podivuhodná věc, hodná zaznamenání. Podívala jsem se k evuli a komentáře pod článkem o Aliens mě zcela výjimečně nerozzuřily doběla, tak jako obvykle, ale kupodivu s většinou názorů souhlasím, i když na první pohled vypadají protichůdně. Janule celou tu kauzu vystihla naprosto přesně a asi tak nějak to vidím i já.


Neděle s Hamletem - Divadelní spolek Kašpar

15. ledna 2012 v 16:50 | Kattys |  Neděle
Své nedělní chvilky s Hamletem beru opravdu vážně. Dokonce až tak, že jsem před časem zkoumala programy pražských divadel, jestli by se tam něco nenašlo. A narazila jsem na Divadlo v Celetné, kde působí Divadelní spolek Kašpar. S nostalgií jsem zavzpomínala na jejich začátky v roce 1990, kdy jsem viděla snad všechna představení a dodnes se mi vybavuje, jak principál Jakub Špalek trhá u vchodu vstupenky. Až tak komorní a domácké to tenkrát bylo. :)
Takže jsem se zasněným úsměvem přemluvila syna použitím svého obvyklého argumentu: "To budeš potřebovat k maturitě!" a začala hledat vhodný termín k návštěvě divadelního představení. Jednou ale bylo moc horko, pak jsem onemocněla, pak zas byla zima, onemocněl syn, měla jsem spoustu práce, zas bylo horko... a tak jsem tu koupi lístků neustále oddalovala... až mě, zcela logicky, pámbu potrestal za mou liknavost. Než jsem se rozhoupala, divadelní kus dospěl k derniéře. :)

Takže si alespoň během kratičkého videa mohu prohlédnout, o co že jsem vlastně přišla. :)




Postcrossing - Ukrajina, Holandsko, Finsko, USA, Ukrajina, Japonsko, USA, Čína, Čína

15. ledna 2012 v 0:21 | Kattys |  Postcrossing
Tak dneska žádné zbytečné řeči, jdeme rovnou na věc. :)

Ač nerada, musela jsem se Elie z Ukrajiny přiznat, že od Tarase Ševčenka (to je ten vysochaný pán) jsem ještě nic nečetla. A tak nějak nevím, jestli kdy budu. :)


Další větrné mlýny! Majko, sleduješ? :) Pobavilo mě, když jsem odesílatelce z Holandska děkovala: Hello Kitty. ;-)
Mně se na téhle víceobrázkové pohlednici nejvíce líbí ty vyčuhující tulipány.


Anne z Finska píše, že u nich, jméno města bohužel nemohu přečíst, tak nějak jako Kerala nebo Kerava, pořádají česnekové slavnosti. Což mě tedy zaujalo, já jsem veliký milovník této rostliny, a to se projevuje tak, že ho v kuchyni cpu téměř do všeho. :)


Walt Disney a jeho zvířátka, to mě prostě nějak minulo, nic mi to neříká, ale sem tam nějakou tu postavičku bych dokázala jmenovat. Tom z Ameriky tuhle pohlednici sám vymyslel a nechal vytisknout a ještě mi o tématu napsal spoustu zajímavostí. Třeba jak Walt Disney každý den při práci ve studiu krmil malou myšku a tak se vlastně zrodila nejslavnější myš na světě. :)


Anastazia z Běloruska pochází z Kyjeva a píše, že své město miluje. Chtěla jsem si přečíst, co se vlastně na pohlednici nachází, ale text je bohužel přelepený známkami. :)


Miyuki z Japonska píše, že Todai-ji je největší dochovaná dřevěná stavba na světě. Může být. A navíc vypadá moc pěkně. :)


Jean z Ameriky mi poslala pohlednici, kde je zdokumentován sběr brusinek poblíž jejího domova - Long Beach, tedy doufám, že cranberry=brusinky. :)


Natalie, co bych si s ní ráda vyměňovala pohlednice "mimo", kdybych na to měla čas, vzala zmínku o mé čtenářské vášni vážně a poslala Gogola. :)


Bohužel nejsem schopná vyluštit, co tento nádherný pohled vlastně představuje. Maggie z Číny sice píše poměrně dost čitelně, ale já to stejně nejsem s to pochopit. Myslím, že by to mohla být malba na hedvábí. :)


Even, též z Číny (zajímavé, že si se mnou chtějí psát hlavně Číňané a Rusové ;-), píše, že kdybych měla chvilku, mohla bych Čínu navštívit, ráda mě uvidí. Odolala jsem pokušení odepsat, že když mi zaplatí cestu, jedu. :)))


E. M. Forster - Kam se bojí vkročit andělé

14. ledna 2012 v 21:29 | Kattys |  Přečteno
Pokoj s vyhlídkou a Cesta do Indie, tyto dva romány anglického spisovatele E. M. Forstera jsem znala a měla ráda, když jsem se pustila do jeho raného díla, románu Kam se bojí vkročit andělé, vydaného v roce 1905.



Nikdy jsem nebyla v Itálii a kupodivu mě tato země nijak zvlášť neláká, možná i proto nedokážu posoudit, zda si Forster vybral správně, když anglickou uzavřenost, úzkoprsost a pokrytectví konfrontoval právě s italskou živostí, otevřeností a opravdovostí. Příběh mladé anglické vdovy, která se pokouší vymanit z pout rodiny svého zemřelého muže a na své cestě po Itálii se zamiluje do mnohem mladšího Itala, vdá se za něj a při porodu jeho dítěte umírá, možná není až tak důležitý. Mnohem zajímavější je autorův přístup k vlastním postavám. Připadá mi, jako by Forster maloval impresionistický obraz, tu tmavší či světlejší skvrna, tu zcela nečekaný shluk barev, a ty si s tím, čtenáři, poraď. Takže jsem se snažila vymalovat si obraz po svém. :)


Zdálo se mu, že ji přece jen dojal, neboť odvrátila tvář a řekla: "Teď to zrušit nemůžu!"
"Je mi tě líto, Lilie", řekl, sám upřímně dojat. "Chápu, může to bolet. Ale přijel jsem tě zachránit, a přestože nejsem žádný silák, nebojím se postavit násilníkovi. Ten mládenec je jen neomalený drzoun. Myslí si, že tě výhružkami donutí dodržet dané slovo. Bude zpívat jinou, až uvidí, že má co dělat s mužem."
To, co následovalo, by mělo být předesláno nějakým příměrem: byl to výbuch miny, hromobití, zemětřesení - neboť to Philipa vyhodilo do vzduchu, třísklo s ním o zem a pohltilo v jejích útrobách. Lilia se otočila k svému galantnímu ochránci a spustila:
"Aspoň jednou v životě ti budu vděčna, když mě necháš na pokoji. A budu vděčna i tvé matce. Dvanáct dlouhých let jste mě drezírovali a mučili, a teď už toho mám po krk. Myslíš, že jsem tupec? Myslíš, že jsem nikdy nic necítila? Můj Bože, když jsem jako chudá mladá nevěsta přišla do vašeho domu, jak jste mě všichni přezírali - nikdy na mě vlídně nepromluvili - jen jste mě dopodrobna přetřásali a mysleli si, že prostě všechno spolknu; a tvoje matka, jak mě komandovala, a tvá sestra, jak se nade mnou ofrňovala, a ty, jak jsi na můj účet vtipkoval, jen abys ukázal, jak jsi chytrý! A když Charles zemřel, dál jsem musela poskakovat, jak vy jste pískali, abych zachovala čest té vaší odporné rodiny, a jako pod kuratelu jste mě zavřeli v Sawstonu a učili dělat hospodyňku v mém domě a mařili mi všecky šance znovu se vdát. Ne, ne děkuju vám! Pěkně děkuju! ´Násilník´? ´Neomalený drzoun´? Kdo je to, ptám se tě, kdo jiný než ty sám? Ale díkybohu se teď mohu postavit celému světu, protože jsem našla Gina, a tentokrát se vdám z lásky!"
Tvrdost a neméně i pravdivost jejího útoku ho ohromily. Ale díky její nehorázné bezostyšnosti neztratil řeč a také prudce vzplanul:
"Výborně! A já ti to zakazuju! Možná že mnou opovrhuješ a myslíš si, že jsem slaboch. Ale mýlíš se. Jsi nevděčná, nestoudná, nízká, ale přesto tě zachráním, protože musím zachránit Irmu a naše jméno. V tomhle městě se rozpoutá takový skandál, že oba budete litovat, že jsi sem kdy vkročila. Před ničím necouvnu - krev mi vře v žilách! A nesměj se - to ti neradím! Zakazuji ti vzít si Carellu a hned teď mu to řeknu. "

Andrej

14. ledna 2012 v 17:59 | Kattys |  Tváře
Jasně že jsem na Andreje nezapomněla, jak bych mohla. :)




Opět v modré... David Meister

14. ledna 2012 v 13:50 | Kattys |  Po červeném koberci...
Dívala jsem se na tu usměvavou tvář a nemohla si vzpomenout, kde už jsem ji viděla, což se mi ostatně stává stále častěji. Naštěstí to netrvalo zas až tak dlouho a já si vybavila pečlivou a nadšenou kuchařinku Sookie z mých milovaných Gilmore Girls. :)

Melissa McCarthy tedy nevypadá jako typická modelka a určitě by jí prospělo zbavit se několika kilogramů, ale stejně bych řekla, že ji to v té třpytivé modré sluší. :)


Melissa McCarthy Critic´s Choise Awards 2012
David Meister

David Meister, americký módní návrhář, na němž je zajímavé, že se narodil ve stejném roce jako já. A kam to panečku dotáhnul, zatímco já sedím pořád na jednom místě. :)


A jeho návrhy se mi také líbí, jsou prostě takové... normální asi nebude to pravé slovo, možná... nositelné. :)






David Meister

Yael Naim - A New Soul

14. ledna 2012 v 0:03 | Kattys |  Noty
Moje oblíbená Yael Naim...možná se vám také zalíbí. :)


Neděle s Hamletem - Ofelie - náramek

8. ledna 2012 v 21:23 | Kattys |  Neděle

O prvním Hamletovi roku 2012 jsem opravdu dlouho přemýšlela a nakonec jsem se rozhodla... pro Ofelii! Taky nějaká ta rovnoprávnost, ne? Co pořád jen chlapi!

Na tyto stránky mě navedla DAda, díky! Už jsme tady měli náušnice, dnes si ukážeme náramek. :)

Vypadá křehce, půvabně a nevinně. Možná to autorku inspirovalo právě k tomuto a ne jinému názvu. :)


Broken Social Scene - Lover´s Spit

7. ledna 2012 v 22:23 | Kattys |  Noty
Broken Social Scene jsem objevila jen díky QaF, jinak bych na ně těžko narazila. Vzpomínám si, jak jsem zoufale hledala tu nádhernou píseň, která zněla k jedné z nejúžasnějších filmových milostných scén vůbec. A že já už toho viděla. :) Když už jsem našla, nezůstala jsem jen u jedné písně, rovnou jsem si koupila jejich CD, abych si jich jaksepatří užila. Jo, o stahování jsem už něco slyšela. :)

Takže Brian a Justin a Lover´s Spit


V modré... Georges Chakra

7. ledna 2012 v 21:45 | Kattys |  Po červeném koberci...
Že všechny herečky a zpěvačky nemusí nutně vypadat jako chmelové tyčky dokazuje Queen Latifah. Svá kila navíc nosí s elegancí, ale i s humorem, co jsem si tak stačila všimnout. Tím samozřejmě nemíním, že by neměla zeštíhlet, to ne, ale třeba se jí prostě nechce. :)


Queen Latifah, December 2011
Georges Chakra

Georges Chakra, libanonský módní návrhář, studoval v Kanadě a poté si v Libanonu otevřel vlastní módní dům. Jeho přehlídka se objevila ve filmu The Devil Wears Prada, což se tedy musím přiznat, že jsem při sledování nějak nepostřehla. Možná to bude i tím, že jsem o návrháři tohoto jména neměla ani ponětí. Ostatně, jako obvykle. :)


Na plese jsem nebyla ani nepamatuju a ani mě to nijak zvlášť neláká, když se nad tím tak zamyslím. Ovšem objevit se tam v těhle nádherných šatečkách, to by bylo něco. Za předpokladu, že bych se do nich vecpala, to je jasné. :)






Georges Chakra Spring 2011

Postcrossing - Bělorusko, Kanada, Německo, Chorvatsko, Finsko, USA, Slovinsko, Holandsko, Španělsko, Německo, Holandsko, Litva, Finsko, Holandsko, Bělorusko, Německo, Bělorusko, Anglie

7. ledna 2012 v 20:05 | Kattys |  Postcrossing
Co se ani v tomto roce nezměnilo? Prostě nemám čas na to, na co bych chtěla, ale to se dalo čekat. Ovšem také se pokouším uvést v život další z mých novoročních předsevzetí: neprosedět zbytek života u počítače. :)

Takže, místo toho, abych sem v pátek nasázela své postcrossingové poklady a odpovídala na vaše komentáře, což pochopitelně dělám velice ráda, seděla jsem v poklidu před televizí a vesele přepínala z programu na program. Nic zajímavého sice nedávali, ale já si to i tak užívala. Ovšem dnes už jsem nevydržela a jsem zde. A se mnou mé pohlednice. :)

Katerina z Běloruska píše, že jedním z jejích koníčků je tanec, a proto mi posílá pohlednici Národního divadla opery a baletu v Minsku. Impozantní budova. :)


Tenhle zajímavý pohled přišel z Kanady, jméno odesílatelky bohužel nemohu přečíst, možná Meaghan. :) To malé indiánče vlevo je tak roztomiloučké. :)



Andrea z Německa má ráda letiště, prý ji je tam možno nalézti i třikrát do týdne. Ale čím se zabývá jinak, neprozradila. :)


Divadlo La Fenice v Benátkách vypadá tak nádherně, že jsem Maje celkem rychle odpustila, když neposlala pohled z Chorvatska. :)


Kimmu z Finska pro mě vybral tenhle romantický pohled na dvě labutě ve finském národním parku Archipelago. :)


Jak už jsem se zde několikrát zmínila, jsem nadšený sportovní fanoušek, ale Louise z USA jsem musela napsat, že pravidla baseballu jsem ještě nepochopila. :)


Tee z malé rybářské vesničky ve Slovinsku je devět a sbírá známky a pohlednice. :)


Maria z Holandska píše, že motiv na pohlednici nakreslil jeden ze studentů školy, kde sama studuje, a že se jedná o kresbu pro dobročinné účely, na podporu tibetských uprchlíků. Jsem vždycky potěšena, když mi odesílatelé sdělí něco bližšího o pohlednici, kterou pro mě vybrali. :)


Anna je původem Ruska, ve Španělsku žije osm let a poslala mi pohlednici ze své letní cesty po Itálii. Jak je ten svět vlastně úplně maličký. :)


Nejsem nijak zvlášť vysazená na líbezné, romantické a sladké obrázky. Beton, sklo, železo, ocel, pohled na ně moje sdrce spolehlivě rozehřeje, proto se Britta z Německa, přestože nevědomky, trefila úplně přesně. :)


Majko? Všímáš si? A to jsem se o ty větrné mlýny nijak zvlášť neprosila. :))) Ale jsou krásné! Adri je poslala dokonce i s DVD, to jsem si ale ještě nepustila, není čas. :)


Veterinářka Rasa z Litvy naštěstí neposlala ani kočičku ani pejska, ale nahlédla do galerie mých oblíbených a vybrala pohlednici, kterou nazvala evropská Sahara. Krásné. :)


Pochopitelně jsem o finském malíři jménem Kaj Stenvall před postcrossingovou érou nikdy neslyšela, ale velice rychle jsem si jeho kačeří hlavy oblíbila a jsem ráda, když mě Finové poctí pohlednicí s jeho výtvorem. Mimochodem, ještě stále jsem nepochopila ty kačery. Modrozelenko? Nevěděla bys něco bližšího? :)


Tenhle pohled už přišel v novém roce a jsem z něj nadšená. Danielle píše, že na kolo narazím v Nizozemí na každém kroku, je to prý něco tak typicky holandského, že mi prostě musela poslat právě bicykl. :)


Nejsem si jistá, jestli jsem neudělala chybu, když jsem si na svůj postcrossingový profil umístila odkaz na tento blog. Vlaječky vlevo sice utěšeně přibývají, ale jak teď poznamenat, že tento pohled není úplně to pravé ořechové, abych se nedotkla Olgy z Běloruska, která to zajisté myslela dobře. Tedy ne že bych se domnívala, že se sem nutně musí vydat každý postkrosař, ale co kdyby. :)


Tak u Silke z Německa tyto obavy nehrozí, klidně si může přečíst, že pohled, který poslala, je nádherný! Prý fotil manžel. Stromy mě uchvátily a tak jsem ho nechala pozdravovat. :)


A teď bonusový materiál. :)

Anna z Běloruska děkovala za mou pohlednici a vybrala dobře. :)


A toto je nádherné vánoční a novoroční přání od Dana z Anglie, se kterým si vyměňuji pohlednice pravidelně. No... pravidelně... Dan posílá a já se omlouvám za zdržení. :) I am sorry Dan! :)
A navíc se Danova pohlednice hodí i tématicky, mám totiž v úmyslu co nejdříve napsat o filmu Miss Potter (mimochodem, zrovna dnes ho dávali na ČT1). O anglické malířce Beatrix Potter jsem se dozvěděla až z tohoto filmu, mám pocit, že za totáče se u nás její knížky nevydávaly, králík Peter asi ideově nevyhovoval. :)


S úsměvem jde všechno

1. ledna 2012 v 11:11 | Kattys |  Asi tak nějak...
líp. Tedy alespoň se to tak říká.


Možná na tom něco bude, hned mám lepší náladu, když vidím rozesmátého Billa.

Nálada ovšem klesá pod bod mrazu, když se objeví toto:



Menší fotografie se mi nalézt nepodařilo, ale i tak je to děs. Zde ovšem přichází ta pravá chvíle pro mé první novoroční předsevzetí. Nerozčilovat se kvůli blbostem!!! :)

Jsem zvědavá, jak mi to nadšení dlouho vydrží. Abych neklesala na duchu, musím se nutně posílit. :)