Listopad 2011

Karel Plíhal

29. listopadu 2011 v 18:13 | Kattys |  Noty
Jak se tak vracím časem a připomínám si staré lásky a doby dávno minulé, vzpomněla jsem si na Karla Plíhala. Nikdy jsem nehrála na kytaru, ale jeho písničky jsem svého času opravdu milovala.
Ovšem teď nevím, kterou vybrat.

Tak třeba... třeba... třebáááá... Prší :)


Ani Akordy by neměly zůstat stranou, jedna z mých prvních Plíhalových písní.


Charles Dickens - Život a dobrodružství Martina Chuzzlewita

29. listopadu 2011 v 17:33 | Kattys |  Přečteno
Jako tradičně si nemohu vzpomenout, kdy to všechno začalo. Kdy jsem si oblíbila Charlese Dickense natolik, že jsem byla ochotná prolézat antikvariáty a hledat.

Už nějaký čas se sice jedná o prolézání čistě virtuální, ale i tak z něj mám radost. A hlavně i nějaké ty úlovky. Poslední z posledních se jmenuje Život a dobrodružství Martina Chuzzlewita a je to Dickens přesně takový, jakého mám nejraději. Neuvěřitelně barvité postavy i postavičky, příběh, kterému jeho nepravděpodobnost rádi odpustíte pro tu spoustu nádherných popisů, humor, chvílemi vlídný až laskavý, ale jinak z řádků ironie přímo odkapává, což já tedy rozhodně můžu. ;-)



Mezi cestujícími na palubě parníku byl jakýsi slaboučký pán, sedící na nízkém polním sedátku s nohama položenýma na sud mouky, jako by se rozhlížel po krajině svými kotníky; okamžitě upoutal jejich pozornost.
Měl hladké černé vlasy, uprostřed hlavy rozdělené, jež mu visely až na kabát, maličký chomáč vousů na bradě, neměl nic na krku, na hlavě měl bílý klobouk, na sobě černý oblek v rukávech dlouhý a v nohavicích krátký, na nohou černé punčochy a šněrovací boty. Jeho pleť, od přírody temná, byla ještě temnější tím, že velmi šetrně hospodařil mýdlem a vodou; totéž možno říci i o těch částech oblečení, které lze prát a které si měl pro vlastní pohodlí a pro potěšení svých přátel raději vyměnit. Bylo mu asi pětatřicet, byl všecek zmačknut a napěchován v jednu hromádku ve stínu velikého zeleného deštníku a přežvykoval žvanec tabáku jako kráva.
Nutno ovšem říci, že se v těchto věcech nikterak nelišil od mnohých jiných; neboť patrně všichni páni na této palubě pohádali s kdysi s pradlenou a veškerého mytí zanechali už v útlém mládí. Všichni také pro samé žvýkání nemohli než uvzatě mlčet a vypadali důkladně popleteně. Ale tento pán měl na tváři výraz podivuhodně chytrý a moudrý, což přesvědčilo Martina, že to nikterak není žádná obyčejná povaha; a ukázalo se, že tomu tak je.

Andrej v modré...

29. listopadu 2011 v 12:52 | Kattys |  Tváře
Jen jsem tak jedním očkem mrkla, co nového u Zlatovlásky, neměla jsem poslední dobou ani čas, ani chuť, ba ani sílu sledovat, jak si vede. A vida, pobavila jsem sama sebe. :)

Když jsem zahlédla tuhle fešáckou modrou košili, říkala jsem si, jak jde Andrejovi k očím a jak v ní vypadá až tak nějak námočnicky... no... mužně není to správné slovo... tak třeba... chlapecky. :)





Když jsem se dost vyáchala, všimla jsem si fotečky hned vedle a to záběru na celou Andrejovu postavičku! :)))))


Tak dobrá, ošlehaný námořník z něj už asi nebude, ale stejně mu to sekne. Ty nohy! To je vyložená nespravedlnost!! Já chci taky takový!!! Takhle jsem do konce života odsouzena k nošení kalhot. ;-)

Sinead O´Connor

28. listopadu 2011 v 17:29 | Kattys |  Noty
Byly časy... to už je ale let... kdy jsem vážně uvažovala o tomto sestřihu. Naštěstí jen uvažovala. Ale za to jsem donutila svou nebohou nešijící matku, aby mi spíchla podobný kabátek. Chudák maminka, ta si se mnou užila. Ale ušila. :)
Někdy mě vážně mrzí, když tak vzpomínám na mládí, že jsem občas nepřekonala svůj odpor k focení, mohly to být zajímavé dokumenty... :)))

Ale teď už předávám slovo Sinead...



Zuby - pohroma huby aneb...

28. listopadu 2011 v 16:43 | Kattys |  Asi tak nějak...
... Jára Cimrman rozhodně věděl, o čem je řeč. :)

Přestože se počítám mezi oddané fanynky tohoto českého génia, nejsem si jistá, jestli se ještě vůbec budu moci zasmát při poslechu druhdy oblíbených přednášek na téma "Cimrman dentista". Ale i tak si myslím, že by na mě mohl býti Jára pyšný.

V mém případě se sice nejedná o nic zásadně vlastenecko-buditelského či novátorského, ale vyšvihnout se s obyčejným až nezajímavým zánětem během několika málo dní v pacienta Stomatologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Karlovo náměstí, Praha 2, to rozhodně není jen tak a chce to přirozený talent. Sice jsem zatím pacient pouze ambulantní, ale co není může být. Pan doktor pravil, že mé přijetí je "na hraně" :)


Ale i tak doufám, že příští článek se nebude týkat nemocniční stravy, návštěvních hodin, nerudných sester, zaučujících se stomatologů a jiných veselých historek. :-)

Palce byste mi držet mohli. Pro jistotu. ;-)

Neděle s Hamletem - náušnice

20. listopadu 2011 v 11:25 | Kattys |  Neděle
Hamleta tohoto týdne má na svědomí DAda. Je to Hamlet půvabný, veselý, roztomilý, zajisté i slušivý a rozhodně nositelný. Tedy pro mě ne, maminka nesebrala odvahu, když jsem byla robátko a já sama jsem nikdy necítila potřebu si nechat udělat otvory do ušních lalůčků. Klipsy, to bylo moje. :)



A ještě přidávám odkaz na stránky, kde DAda Hamleta objevila, je tam k vidění spousta roztomilých věciček, Obdivuju tvořivé a nápadité lidi, sama jsem na obě ruce levá. :)

Děkuju, DAdo!

Postcrossing - no... napříč celým světem... :)

19. listopadu 2011 v 20:17 | Kattys |  Postcrossing
Tohle bude dlouhý článek, opravdu hóóódně dlouhý. :)

Během té mé podzimní pauzy ke mně ze světa doputovala spousta pohledů. Tady jsou:

Brunhilde z Monchengladbachu se inspirovala mou složkou oblíbených pohlednic, za což jsem jí pochopitelně poděkovala. :)



Devítiletý Irfan z Malajsie pro mě vybral tuhle roztomilou pohlednici. Ovšem, podle písma mám spíše podezření na maminku či tatínka, chlapec se zřejmě jen podepsal. :)


Krista z Estonska žije už tři roky v Belgii a pracuje tam jako překladatelka. Na svém profilu uvádí, že hovoří estonsky, anglicky, finsky, prý trochu holandsky, německy, francouzsky a rusky. To mě vždycky jímá závist. :)
Královský palác v Bruselu vypadá vskutku impozantně.


Kaella z Bostonu pro mě vybrala tuhle knižní pohlednici, mou první. :) Ač nerada, přiznala jsem se v odpovědi, že jsem Velkého Gatsbyho ještě nečetla. Ale poděkovala jsem za tip a hned sáhla po Fitzgeraldových povídkách. Jsem už tak nějak za polovinou, nádherné čtení. Postcrossing zkrátka rozšiřuje obzory. :)


Má první pohlednice z Walesu a hned takhle povedená. :) A navíc mě odesílatelka velmi pobavila. Na svém profilu uvádí, že se jmenuje Heidi a vyprošuje si, aby před ní někdo dělal narážky na děvčátka z hor a nebo ji sděloval, že svého domácího mazlíčka pojmenoval stejným jménem. :) Osoby beze špetky smyslu pro humor nemohu vystát, takže když mě Heidi požádala o výměnu pohlednic, chvilku jsem váhala. Ale nakonec jsem se rozhodla dívku vyzkoušet. Svou odpověď jsem prošpikovala narážkami na knihu Heidi, děvčátko z hor a čekala, co se bude dít. Touha získat pohlednici Prahy zřejmě zvítězila nad hrdostí a tak čekám na další pohled z Walesu. :)))


Ne že by se mi pohled z Kanárských ostrovů nelíbil, to ne, je nádherný, ale přece jen bych asi dala přednost Brianovu rodnému Irsku. :)



Postkrosařka ze Slovinska mi poslala nádherný pohled... když prý mám ráda to umění. :) Ovšem na dotaz, kdo je autorem tohoto díla, jsem bohužel nedostala odpověď. Že by se tu třeba nacházel nějaký znalec, který by tu záhadu rozřešil? :)


Nádhera od Nuch z Thajska! A ty úžasné známky! Já se prostě musím naučit skenovat pohlednice i se známkami, protože bez nich to prostě není ono. Nemohl by mě někdo poučit, jak se to dělá? :)


Také Jetske z Holandska zkontrolovala mou galerii oblíbených a zaslala tyto veselé poštovní schránky a navíc přidala speciální postkrosingovou známku, což jsem samozřejmě ocenila. :)


Enno z Německa vlastnoručně vyfotil tuhle krásu při svých procházkách po pobřeží u města Kiel. Měla jsem v úmyslu se zeptat, zda byl při focení oblečen či nikoliv, neboť na svém profilu píše o tom, že je nadšeným nudistou, no ale nakonec jsem se přece jen neodvážila. Vono vocaď až pocaď. :)


Další literární pohlednice a další zásah do černého! Od Virginie Woolf, oblíbené spisovatelky Matta z USA, jsem také ještě nic nečetla. Bože, jak já to všechno stihnu.



Nádherné kytičky mi poslala Minna z Finska, která pracuje ve finském Červeném kříži a ve volném řase ráda jezdí na kole. :)


Vůbec nechápu, jak mohl Jordi ze Španělska poznat, že Gaudiho prostě miluju. :)
Barcelonu jsem sice kdysi navštívila, ale všechna Gaudiho díla jsem oběhnout nestačila, takže jsem byla pohledem nadšená. :)



Estonské muzeum vypadá pěkně, mám ráda takovéhle pohledy, však jsem o tom v poděkování Daire zmínila. :)


Tak tenhle ne, ten se mi nelíbí ani trošičku, ale Matti z Finska za to pochopitelně nemůže, dělal, co mohl, já vím. :)


Harry Potter z Japonska od Satomi? Proč ne, Harry Potter mi přijde vždycky vhod. :)


Stejně stará (nebo mladá? :)) Ina z Německa umí anglicky asi tak jako já, ale i tak jsem pochopila, že žije s rodinou v poblíž Lipska, ráda čte a píše dopisy. :)


Irina z Moskvy poslala opravdu zajímavý pohled. Ten pravoslavný kostelík se mezi těmi murmanskými paneláky úplně ztrácí. :)


Lisa z Pittsburghu si myslí, že by mě tento pohled mohl zajímat, že prý je The Greenbrier velice známý. Doznala jsem se, že jsem o něčem takovém v životě neslyšela, ale Pittsburgh, to je jiná, Jaromír Jágr a Tučňáci! No, neodpověděla. :)


José z Holandska na pohlednici udělala křížek, abych poznala, kde bydlí. Trvalo mi docela dlouho, než jsem Wanneperveen odhalila. Tak schválně, kdo ho najde první! :)



Tallin vypadá naprosto skvostně! Asi už se neodhodlám, ale kdyby náhodu, tak zrovna tohle město bych moc ráda viděla. Pak bych klidně mohla navštívit Marii, která v hlavním městě Estonska žije. :)


Dostat v jednom týdnu dva pohledy vzdáleného Murmanska, to mi připadá opravdu zvláštní. A to byl text na pohlednici ještě ke všemu napsán česky. :) Pokoušela jsem se dostat z Valentiny, která v tomto městě žije, jak k té češtině přišla, ale neozvala se. Zřejmě další nerozřešená záhada. :)


Táňa z Ukrajiny mi napsala, že jsem její první postkrosař z České republiky. To si opravdu pokládám za čest. Zvláště když mi poslala tak pěkný pohled z Kyjeva. :)


Norbert z Německa mi oznámil, že Dusseldorf má 600.000 obyvatel a je znám jako město módy a umění. Člověk se prostě dozví spoustu zajímavých věcí. :)


A nakonec nádhera z Číny, od Chen. Nepodařilo se mi zjistit, co má to vyšívání znamenat, ale nevadí, kochám se i tak. :)¨


Uffff, to byla nadílka!!! :)


Tak zas příště...

V tyrkysové s růžovou Roksanda Ilincic

19. listopadu 2011 v 15:19 | Kattys |  Po červeném koberci...
S nadšením se vracím ke starým rubrikám.

Už mi ty vyzáblý holky vyloženě chyběly. :)

Tak zrovna tuhle jsem nijak zvlášť nepostrádala, ale ty šatičky! A hlavně ten spermiodní klobouček. Bože, jak jí to na té hlavě drží! Jen ty botky by snad mohly být krapet veselejší, ale jinak skvělé. ;-)


Lady Gaga, London 2012, Roksanda Ilincic

Roksanda Ilincic, britská návrhářka srbského původu, první kolekci představila v roce 2003 a vypadá to, že od té doby má úspěch.


Ani se nedivím, její návrhy se mi líbí.







Roksanda Ilincic, Spring 2012

Laurel a Hardy

18. listopadu 2011 v 17:43 | Kattys |  Ve dvou
Tuhle dvojici jsem si vybrala naprosto záměrně. Jako odstrašující příklad. Osobně proti těmto pánům nic nemám, jen prostě nesnáším grotesky.


Nesnáším, to je to správné slovo. Nechápu totiž, co je zábavného na tom, když někdo uklouzne, škobrtne, zavrávorá a nakonec upadne. A proč bych se měla smát tomu, když kdosi kope toho druhého do zadní části těla. A nebo má náhle plný obličej šlehačkového dortu. Skutečně nerozumím.

Spejbl a Hurvínek

18. listopadu 2011 v 16:10 | Kattys |  Ve dvou
Jak jsem si tak po delší nepřítomnosti zběžně kontrolovala svůj blog, zjistila jsem, že některé rubriky vyloženě zanedbávám. Třeba zrovna tu "Ve dvou"- Měla jsem s ní velké plány. Jen se mi je zatím jaksi nepodařilo uskutečnit. V hlavě by to všechno bylo, jen to hodit strojům. :)




Spejbl a Hurvínek? Možná překvapivá volba, ale já na tuhle dvojici nedám dopustit. Hlavně na tu původní, Skupovu, ta mě provázela dětstvím. Postupně se přidala i ta Kirschnerova, ale stejně přísahám na tu starší.



Měli jsme doma spoustu maličkatých, pomalutočivých desek a s bratrem jsme se předháněli, kdo umí zpaměti více těch střelených dialogů. Troufám si tvrdit, že ještě dnes bych dokázala odvyprávět značnou část scénky "Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou". Moje oblíbená.

Dodnes používám citace v běžném hovoru a lezu tím na nervy hlavně synovi, zvláště když ho nabádám, aby nebyl "na tateře hubatej", aby dal pozor nebo "do ní píchne a vona vykrvácí", což sice možná zní poněkud dvojsmyslně, ale tak to rozhodně není myšleno. ;)


Abych si pojistila, že mi syn bude rozumět, koupila jsem mu nedávno celou sérii cédéček a posloucháme spolu. Třeba zrovna "Dobu kamennou".





Zkrátka a dobře... tahle dvojka v naší rodině prostě zdomácněla. :)

Podzim za to nemůže...

18. listopadu 2011 v 12:30 | Kattys |  Asi tak nějak...
... vážně je v tom nevinně. Tohle roční období miluju a listopad je můj oblíbený měsíc. Možná ten nejoblíbenější. Asi proto, že je tak nějak zádumčivý, tichý a plný očekávání.


Takže, jak říkám, nerada bych svou delší nepřítomnost zde svalovala na podzimní deprese, jen se mi poslední dobou nějak nedaří. Nic tak tragického se neděje, jen se prostě necítím. Korporátní audit, zuby a zánět, finanční audit, dlouhé, nekonečné cesty sem a tam, přes léto záhadně sražený zimní kabát... a spousta dalších věcí. No prostě jsem si musela postěžovat. :)

Jen to počasí, to mi opravdu dělá radost! :)